Do hospody jíti, psa doma nechati...

Mám jednoho bývalého spolužáka, který mně málem přivodil smrt. Ne, ani se mě nedotkl, ale jeho příhoda mě téměř zabila...

Pavel je srandista, ale když něco vypráví, má téměř vážný obličej. Bohužel jsem mu na to zase nalítl a ve chvíli, kdy mně a několika dalším přátelům vyprávěl svou příhodu, riskoval jsem a pil jsem z půllitru pivo.

Chyba!

Už jste se málem utopili pivem?

Ne?

Já málem ano...

To takhle jednou dostal Pavlík chuť na pivečko a aby měl důvod vzdálit se z domova, zapřáhl domácího mazlíčka - jezevčíka Filipa, do vodítka a šel ho ,,vyvenčit". No jasně, že ,,úplně náhodou" stála ve směru jeho procházky hospoda.

,,No Bóže no. Dám jedno, možná dvě a bude..."

Dal si jich osm a bylo...

No já vím, pořád nic zvláštního, jenže vy jste už zapomněli, že měl Pája sebou jezevčíka, že ano...?!

No, po pravdě - on na to zapomněl taky. Psa nechal sedět před hospodou už ve chvíli, kdy do ní teprve vcházel a aby se chudák malej mohl na těch svých křivých nožičkách hezky proběhnout, nechal ho ,,na volno".

----------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

,,Kde máš Filipa?!" logická otázka, která ho čekala po návratu doma a při jejímž položení byla jeho žena tak trochu nepěkně rozkročená...

,,Filipa, no kde mám Filípka? No ještě jsem ho nechal venku, by se prolítal ještě...trochu...že jo..." zablekotal Pája a škytnul tak, že málem ze sebe vyčepoval část toho, co do sebe před chvílí ,,Na Růžku" tak pracně nalil.

,,Tak se seber a už ať je tady!" řekla podivně tichým hlasem jeho žena.

Rozkaz zněl jasně a tak se Pavel rozeběhl (no, po osmi ,,kouskách" se to krásně běhá, že ano...) do tmavého podvečera.

,,Filíípkůůů! Pojď k páníčkovi. Ke mně! Tak kde jsi ty bestie?! No, konečně!"

Asi deset metrů od Pavla seděl na zemi jezevčík Filip a jak na něho  jeho páníček volal, zavrtěl ocasem a přišel blíž. Pavel na nic nečekal, bafnul psa do náruče a mazal s ním domů. Psovi se to ale nějak nelíbilo a tak trochu víc se ,,vrtěl" a snad chtěl i kousat. Ještě venku, aby to jeho žena neviděla, mu jich Pavel fláknul pár ,,pod ocas", aby si jako pamatoval, že od hospody se daleko odcházet nemá a že se má chovat slušně...

Doma postavil psa na podlahu, protože byla jeho žena někde v kuchyni, plácnul ho ještě jednou a zavelel - ,,Na místo ty zmetku jeden toulavá!!!".

V tu chvíli do předsíně vstoupila jeho žena a rozsvítila světlo...

Uprostřed předsíně seděl jezevčík, zmatený netušil chudák, která bije. On taky ani netušil, kde je v tomhle  domě ,,na místo"...

Není totiž Filip, jako Filip...

Ten pes, který seděl před nimi, totiž nebyl jejich Filip, ale jezevčík, který se sice také jmenoval Filip, ale byl ze sousedství, byl tmavší než ten jejich a obojek na jeho krku byl červený a ne modrý, jak měl být...

,,Ty blbe, ty jdeš se psem ven, vrátíš se nalitej bez psa a když pro něj jdeš zpátky, tak přivedeš psa cizího?!" Pavlova žena neřekla nic objevného, ale pravdivé to bylo, to ano...

Chudák cizí jezevčík utrpěl další šok, když byl znovu uchopen do rukou, které mu před okamžikem zcela neprávem naflákaly na prdel a za chvíli už zase seděl ve tmě uprostřed chodníku.

Pavel si ani nevšiml, že jak šel ven, tak nechal otevřené dveře do domu. Jejich pravý Filip, který seděl už chvíli před domem, se protáhl dovnitř a jasnozřivě se uchýlil do náruče své paničky.

Pavel se utěšoval jen tím, že jeho žena neviděla, jak tomu cizímu psovi provětral kožich. Jen prý jeho manželka pořád nechápe, proč, kdykoliv od té doby potkají onoho ,,cizího" jezevčíka se svým páníčkem v parku, proč se ten může zjevit a štěká tak zuřivě, jako by mu snad někdo někdy ubližoval...