Co se mi na ženách líbí, aneb Bůh je žena...

Ženy mám moc rád. Je to prostě tak a nehodlám na tom nic měnit. Povím Vám proč.

Buh je žena...! Na lodi na jezeru v ,,domovském" Bavorsku.foto - já

Někdo se ženě mrkne nejdříve na zadeček, někdo na ňadra. Mně na první pohled zaujmou na ženě vlasy. Ne že by na ty další kouzelné části ženských těl můj pohled nezabloudil, ale jak jsem řekl – první ,,BŘINK“ mně do očí udělají vlasy.

Na barvě nezáleží, na čistotě a upravenosti ano. Ženy nosí vlasy krátké, delší i předlouhé. Já osobně nejraději ty delší. Zbožňuji ten lesk, co se v nich ukrývá, tu omamnou vůni ,,holčičiny“, jenž dokáže rozehrát každičký nerv v mém těle. Díky vlasům mají ženy nepřebernou možnost pohybů a gest, kterými, když to umí ( a většina žen to umí…), dokáže na sebe bezpečně přitáhnout pozornost. Takové jakoby bezmyšlenkovité odhození pramene vlasů, nebo pohled přivřených očí zpod rafinované ofiny, či ,,uložení“ nezkrotného pramínku za ouško dokáže s námi muži udělat divy. No, se mnou tedy ano… Ve vlasech máte Vy ženy mocnou zbraň a já Vás prosím, abyste ji používaly co nejčastěji…!

Pod vlasy se ukrývá drobný, ale přeci poklad. Už o něm byla řeč. Vlastně poklady dva.

Ouška…!

Skrývají v sobě jisté kouzlo. My muži máme často možnost nastavit okolnosti tak ( Vy ženy ještě častěji a umíte to lépe…), aby bylo ,,nutné“ něco  potichu sdělit. To nám mužům umožní zcela přirozeně se přiblížit k ženským ouškům takřka na dotek. To potom můžeme vnímat i tu omamnou vůni vlasů, o níž už také byla řeč. Ouška jsou i jakýmsi ,,semaforem“ a já osobně moc rád sleduji, když mění barvu, až jsou karmínově rudá a já vím, že příčinou toho je situace s atmosférou, kterou jsme já a ONA dokázali navodit…

Mám rád ženská ouška a vím, že si zaslouží být mazlená!

Oči…!

Oči jsou zvláštní. Jsou ženy, ze kterých si po čase pamatuji právě jen oči. Oči umí být krásné, zlé, veselé, smutné a bohužel, v některých případech i hloupé. Dokáží skvěle odrážet stav mysli a nejhezčí na nich je, když v nich můžu číst po počátečním obrazu nejistoty a snad i nedůvěry, výraz úlevy, pochopení a zájmu.

Rád na oční víčka zlehka dýchám a šeptám k nim slůvka, po kterých se ouška nalévají krví a pozvolna červenají…

Ňadra…!

Co básniček, soch, obrazů a válek pro ně vzniklo?! My muži jsme těmito dary doslova fascinováni. Snad je tomu tak proto, že ženská ňadra jsou tím prvním, co v životě z ženského těla ochutnáme. Je to jedna z částí těla, kterou se muži od žen tak výrazně liší. Skrývá se v nich teplo, na ně jsme přivinuti, když jsme milováni a pod nimi se ukrývá srdce, které když bije jen pro nás, jsme my muži na oplátku ochotní bít se o ně s celým světem…!

Zadeček…!

Při troše fantazie má tvar kruhu a kruh jak známo je symbolem života. Instinkt a pud nám mužům říká (aniž bychom si to uvědomovali), který zadeček je ten pravý a který bychom chtěli, aby patřil matce našich dětí. Je příjemné se dotýkat jeho oblin. A kdy vím, že mám ,,vyhráno“? Když si žena v mém objetí položí moje dlaně právě na zadeček. Důvěra je projevena a je už jen na mně, abych nezklamal…

Nohy…!

Je zvláštní, kolik mužských hlav už takové ženské nohy dokázaly obtočit, ač jejich délka je jen od zadečku po zem. Jsou nohy štíhlé i neštíhlé. Krásné i nevzhledné. Jsou ale moc, moc důležité. Snad proto, stejně jako ňadra a ruce (na ty bych málem zapomněl a to by byla škoda!) se vyskytují v páru, neb jeden exemplář na ženském těle by asi tolik mužské pozornosti neunesl.

Znal jsem jednu krásnou dívku. Byla modelkou a byla (stále je) naprosto (co se vzhledu týká) dokonalá. Jen jedno na ní nebylo tak úplně skvělé. Byly to prsty u nohou. Jednoduše řečeno – byly křivé a nevzhledné. A víte co?! Právě to bylo tím, co na ní bylo kouzelné. Ta maličká kaňka na kráse ji, jako Bohyni přibližovala nám – lidem (mužům) a dávala nám naději, že máme naději…

Některé ženy se čertí, když jim my muži dáváme najevo, že nás přitahují. Snad po vzoru amerických hysterek hlásají do světa cosi o sexismu a (s odpuštěním) o prasáctví. Já osobně zastávám názor, že většina žen by byla opravdu naštvaná, kdyby naši (v mezích slušnosti a ,,dohody“) pozornost neupoutávala. Myslím, že by pak bylo na světě něco špatně…

A tak bych Vám ženy chtěl poděkovat za to, že jste. A chtěl bych Vás o něco požádat.

Až se Vám stane, že si Vás muž pohledem ,,sjede“ od hlavy až k patě, nemějte mu to za zlé. On ten muž totiž jen přesně naplňuje Vaše přání, se kterým jste ráno přistupovaly k zrcadlům. Chtěly jste se líbit a soudě podle pohledů onoho muže jste svého cíle dosáhly.

Nevím proč, ale nahé ženské tělo mně připadá krásné a mužské směšné. Vím, někdo se mnou asi (určitě…) nebude souhlasit. Já jsem ale já a jiný nebudu. Končím tuto svou úvahu o kráse žen a potřebě nás mužů onu krásu uznávat a mít ji okolo sebe, trošku pozměněnými slovy, než kterými jsem začínal.

Mám Vás holky rád.

Moc rád!