Co člověk, to názor a životní styl…

Každý člověk má právo na svůj názor. Každý člověk má povinnost respektovat (pokud je ten v mezích zákona) názor druhého. Ale nikdo nemůže nikoho nutit, aby se mu názor toho druhého bezpodmínečně líbil…

Názor první…

Je mi třiatřicet, a moje žena čeká druhé dítě. Bydlíme zatím u rodičů, ale spoříme a plánujeme si pořídit vlastní bydlení. Moje žena je učitelka v mateřské školce, já jsem elektrikář. Bohužel ve firmě, ve které pracuju se asi vyšší výplaty hned tak nedočkám a budu si muset najít jiného zaměstnavatele. Nedá se nic dělat, druhé dítě je na cestě a peníze budou potřeba.

Co si nevydělám rukama, to nemám. Ale nestěžuju si. Mám šťastnou rodinu, dobré sousedy, hodné rodiče. Jsem zdravý, můžu pracovat a tak snad bude dobře…

Názor druhý…

Je mi třiatřicet a moje žena čeká čtvrté dítě. Bydlíme u rodičů, s náma ještě rodina bráchy a mámina sestra. Je to špatné, takhle se bydlet nedá, je nás moc. Doufáme ale, že pro nás úřad najde nějaký větší dům, nejlíp se zahradou, aby měly děti kde běhat. Moje žena je s dětma doma, no přeci nemůže chodit do práce, když jich máme tolik. A navíc čeká další děcko. Já jsem pracoval naposledy někdy vloni. Nebyla to špatná robota, sranda byla, ale potom si na mě šéf zasednul. Že prej nemakám podle zákoníka. Stejně ale chtěl propouštět, že prý bylo málo práce…

S tím čtvrtým děckem to nebude tak zlý, zvýší se nám dávky. Musejí se o nás postarat, to stát musí. Přece nechtějí, aby naši lidi museli krást? A co by nám jako asi zbylo, kdyby nám nedali peníze? Jak bysme nakrmili děcka?!

Dva lidé – dva názory a životní styly. Který z nich to má těžší a proč? Ve kterém z nich asi (právem) bouchnou saze dříve?