Čím to je...?!

Tak nějak mně to připadá, že mezi námi co žijeme v Praze a lidmi žijícími mimo Prahu panuje nevyhlášená válka...

Co mě k tomuto názoru vede? Bohužel, špatná zkušenost. Nedávno jsem zde psal o víkendu který jsem strávil s rodinou v hotelu Jelenovská na Valašsku. Ozval se mně jeden pán na můj mail a napsal mně, že na Jelenovské byl letos taky a žádná příkoří která ve svém článku popisuji tam nezažil. Nezapomněl dodat, že - ,, to asi bylo tím, že oni nepohlíželi na horský hotel  pohledem z Václaváku.“ To je takové naše náměstí ( ale to asi víte). Musel jsem tomu pánovi odepsat, že mu blahopřeji k lepším zážitkům a cítil jsem, že musím také dodat, že - ,, my na Václaváku jsme zvyklí na to, že číšníci obsluhují, servírky servírují a recepční jsou k hostům vstřícní…“

Přemýšlel jsem o tom, jestli jsme my Pražáci vážně tak choulostiví, vyčůraní, nepořádní, zlí , drzí atd. jak se o nás říká. K čemu jsem došel si nechám pro sebe, předložím jen argumenty které mě dovedly k závěru otázky kterou jsem si sám položil.

Napadlo mě , jak by to asi vypadalo, kdyby do Prahy přijeli například Moravané ( z Valašska). Těšili by se, jak poznají nová místa, něco nakoupí, něco snědí a někde se pobaví.

Dostat  se jim však stejné,, mince“, jaké se dostalo na Moravě mně, pochybuji, že by nad tím jen tak mávli rukou.

,, Vždyť o nic nejde, tato. Sice jsme se semka těšili, ale což, zážitky máme…“

Ne, tak by to nebylo – věřím, že by řvali jako protržení a stejně právem, jako jsem se rozčiloval právem na Valašsku  minulý týden já.

Jeden můj známý má zajímavou hypotézu. Tvrdí, že debily z nás Pražáků v očích jinde žijících dělají celebrity a bulvární tisk. Blbost řeknete si asi. No, možná ne tak docela. Zkuste si otevřít třeba Blesk, nebo Aha či nějaký jiný ,,důvěryhodný“  zdroj informací. Tam se to na vás jen povalí. Většina těch Leošů …., Agát …., Sámerů …., Ivet  a tak dále žije v Praze. Nechci posuzovat pravdivost článků. Katastrofa je to ať je v článcích pravdy část, nebo žádná. Říkám si, co si asi řeknou někde kus od Prahy, když podobné perly ze života slavných čtou.

,,Ty mámo, pojď sem! To jsou ale v tý Praze jelita. Jen se tam flákaj, pořád někde pařej a ještě budou nám venku říkat, jak máme žít, abychom byly – IN - , nebo jak voni to řikaj… Už to vidim, jak zas v létě jich bude plná ves, řev tady bude, bordel, už aby bylo po dovolených. A jestli nám zas budou lézt na tu cestu co je vlastně naše, normálně na ně pošlu psa…“

Nutno dodat, že řada celebrit není původem z Prahy a přestěhovali se tam až jako dospělí  lidé a tedy vyrůstali a ,,formovali“ se kdesi jinde…

Byl jsem v Jizerských horách a na takovou jednu cestu jsem vlezl. Měl jsem sebou ženu, dítě a trpasličího pudla Barušku. Cesta vedla mezi chalupami a končila úzkou pěšinkou mizející v lese. Každé ráno  jsem tam našeho psa venčil. Před lesem byla krásná paseka a ten náš pudlík se tam vyběhal dokolečka, jak to umí jen pudlové… Jednou jsme ale šli v ta místa večer – chyba. Přivítal nás pes, vypadal jako nějaký teriér o velikosti kokršpaněla . Pro případné šťouraly podotýkám – ano měl jsem ho na volno, ale můj pes je vycvičený tak, že poslouchá na lusknutí prstů. Nevěříte – věřte! Cizí psisko se na našeho pudla vrhlo a ta naše bázlivka která není žádný rváč ( s váhou 6 kg to jde těžko…) se okamžitě tak jak to psi dělají položila na záda a jasně ukázala, že nemá zájem se rvát a že se bojí. Teriér reagoval tak, že se jí zakousl do krku. Jediné štěstí bylo, že náš pes má kožený obojek s několika známkami ( Obec. Úřad, veterina, očkování atd) a obojek proti klíšťatům. Další štěstí bylo, že jsem byl daleko asi čtyři kroky. Přiznám se –asi jsem se dopustil ,,týrání zvířat“. Při bránění své ,,Věci“ jak nazývá zákon psa, jsem dobře mířeným kopem poslal cizího psa na asi dvoumetrový výlet vzduchem. Po přistání na zemi se vrhnul samozřejmě na mě, ale kdysi jsem se učil bojovat s jinými bestiemi než je jeden pes a tak vím, že nejlepší je zaútočit první a tak jsem proti němu vystartoval první já. Pochopil, že pevné boty nejsou to pravé s čím by se chtěl znovu setkat a oběhl mně. Rychle jsem se otočil, bál jsem se o naše dítě. Ale psisko běželo ke své paničce která se najednou vynořila z poza chalupy.

,,Váš pes je agresivní a napadl našeho psa…“ snažil jsem se vysvětlit co se dělo.

,,Tady nemáte co dělat, tahle cesta je naše !! A dobře vám tak, náš pes brání svoje území…“ začala vřeštět domorodkyně.

,,Co to plácáte, tady je veřejná cesta a váš pes nemá co ohrožovat nikoho kdo po ní jde. I kdyby ta cesta byla vaše, nikde není žádná cedule, nikde žádný plot…“

Později jsem se od pána u kterého jsme ten týden bydleli dozvěděl, že ta cesta je samozřejmě obecní a dokonce se prý ta ,,domorodkyně“ každou zimu seká se starostou, že jim obec  tu cestu málo udržuje a neodklízí sníh a oni když se chtějí dostat k chalupě, musí si ho odházet sami…

No řval jsem hodně a víte proč ? Byl jsem nazván ,,zkurveným Pražákem co všude leze a všude strká nos a dělá akorát všude bordel…“

,,Bordel“ – taky zajímavé slovo. Prý ho děláme také z větší části všude my – Pražáci…

Jistě, ta rezavá kamna a sudy od bůhví čeho co se válí v kdejaké rokli za každou vesnicí  tam stoprocentně vyhodil nějaký Pražák. Řekl si –,, no kamna jsem si do paneláku koupil nový, tak ty starý naložím na trakař a pojedu je někam vyhodit. Do sběrného dvora ? Né, to je blbost ! Zajedu s trakařem hezky padesát – šedesát kiláků za Prahu a tam za ,,Horní / Dolní“ je hodím ze stráně…“

A také my Pražáci – turisti jsme strašná prasata! Onehdá v těch Jizerských horách jsme byly na výletě u Jizery pod Kořenovem. Je tam takový penzion, spíš hotýlek. Za ním je rokle a hnedle vedle ní, asi dvacet metrů je cedule informující každého, že se nachází v chráněné krajinné oblasti… A co se tam neválí ?! Lahve od všeho možného, obaly od téhož. A ještě řada věcí, která mně přesvědčila, že tam asi svačí Pražáci. Ležela tam totiž zpola zarostlá v kopřivách hromada plechových kýblů od zavařenin, oleje na smažení a plastové nádoby od majonézy. Že by tam nějaký výletník sundal ruksak ze zad, vyndal pár kilo marmelády, smíchal ji s majonézou , otevřel si kýbl oleje a chystal se posvačit ??

Ne, to nebyl výletník a už vůbec ne z Prahy. To jen prase z penzionu je líné a lakomé. Nechce se mu totiž platit za odvoz odpadů. Jó, my Pražáci, my jsme kujoni. My jsme si to zařídili tak, že platíme magistrátu za odvoz odpadu a máme po starostech…

Spousta lidí z venkova nadává na Prahu a na její obyvatele. Spousta z nich ale do Prahy dojíždí za prací a neuvědomují si, že jsou vlastně také poloviční Pražáci. Dokazují to tím, že řada z nich vozí ať už ve svých vozech tak i v igelitkách odpadky ze svého domova a hned jak vystoupí z vlaku či autobusu, ,,odloží“ je do nejbližšího kontejneru. Nevěříte – věřte !!

My Pražáci jsme hodní, tolerujeme to. A jsme tak hodní, že svými odpadky nezaplňujeme popelnice stojící před rodinnými domy vesnic. To by nám jejich majitel dal…

Kdysi jsem sloužil na poddůstojnické škole v Seredi na Slovensku. Měli jsme tam jeden problém. Když se některý z kluků vracel z opušťáku, nezřídka se stávalo, že byl hned u nádraží osloven  místními junáky, jestli nemá oheň, jestli neví kolik je hodin a tak podobně. Když odpověděl česky, byl dotázán odkud z Čech pochází . Když řekl že je z Prahy, okamžitě dostal dost po hubě a jeho příští ,,stanice“ byla  posádková ošetřovna. Tak moc nás Pražáky měli v Seredi ,,rádi“… Byl jsem z toho tehdy dost otrávený. Proč se takové věci stávají? Proč někdo nerespektuje to, že někdo žije ve městě a někdo v něm žít nechce?!

Ano, jsme my Pražáci jiní . Musíme být. Žijeme jiným způsobem a trávíme jinak svůj volný čas. Ovlivňuje nás spousta faktorů – zrovna tak jako jiné ovlivňují obyvatele Vysočiny, Moravy a každého kraje na který si vzpomenete. Respektujme se navzájem a jezděme jedni do teritoria druhých. Vyžadujme nekompromisně vše, na co máme právo, ať jsme v Praze, nebo v Ostravě či v Horní / Dolní. Neříkejme o nikom, že je to ,,zkurvenej“ Pražák, Brňák , Horňák/Dolňák.

Jsme totiž všichni Češi …