Automatické právo na štěstí a klidný, kvalitní život…

… neexistuje.  S tímhle rizikem už každý z nás přišel na svět. Někdo se narodil se zlatou lžičkou v puse, někdo přišel na svět v blátě. Nikdo za to nenese zásluhu, tím méně odpovědnost…

.

Zkuste si představit, že jste chudí, třeba bezdomovci. Ať už byly důvody jakékoliv, s bídou jste prolezli základní školou, číst umíte, psát trochu taky, ale tím to končí. Neměli jste to štěstí, abyste se narodili rodičům, kteří by se o Vás postarali a doživotně hmotně zabezpečili.

Jste tedy v dospělosti chudí, žijete na ulici. V zimě Vám hrozí umrznutí, hlad a neléčené nemoci jsou Vašimi nerozlučnými společníky. Žijete sice v „západním“, relativně bohatém světě, ale je Vám to platné, jako onomu pověstnému mrtvému zimník.

A teď si představte, že žijí lidé, kteří jsou na tom diametrálně odlišně, než Vy. Měli tu kliku, že se narodili třeba do rodiny Rockefellerových, Hiltonových, nebo do britské královské rodiny. V takovém případě, i kdybyste se narodili a byli tupí jako o šutr omlácená šavle, měli byste velikou šanci, že i přes svůj duševní handicap o Vás bude bohatě postaráno.

Vy ale, jako český bezdomovec, si jednou takhle ráno řeknete – sakra, to by bylo, abych se také neměl podobně, jako jiní lidé, co jsou bohatí, respektive bohatší, než jsem já. Uvědomíte si, že se denně potýkáte s bojem o svůj život, máte na ulici mnohem větší pravděpodobnost, že Vás něco ohrozí, než lidé, co žijí „normálně“.

Sbalíte si svou igelitku, papundekl, co jste na něm leželi necháte klidně dál ležet pod mostem a vydáte se na cestu. Přes hory, přes doly, přes řeky, potoky.

Dojdete, doplavete, nebo co já vím, jakým záhadným způsobem se ocitnete například před Buckinghamským palácem, kde se usalašíte pěkně uprostřed vjezdu a budete na všechny strany hlásat, že chcete, aby se o Vás královská rodina postarala, aby Vás vzala pěkně mezi sebe. Nemáte toho moc co nabídnout, naproti tomu Vaše požadavky jsou zcela konkrétní a doživotní.

Jste si svou věcí naprosto jistí, máte přeci  - PRÁVO…

Samozřejmě že houby máte.

V lepším případě Vás od těch vrat prostě zaženou, v horším skončíte někde v blázinci. A bude to tak správné a logické. Z pohledu rozumu a něčeho, čemu se říká normálno, se s Vámi nebude o Vašich dojmech na právo života v mnohem lepším prostředí, než jste žili dosud, nikdo vůbec bavit.

A nikomu to nepřijde nijak divné.

Jednou jste se nenarodil do královské britské rodiny, tak pomažete.

Fajn, řeknete si, tak to zkusíte jinak. Nemusí člověk přeci hned bydlet pod patronátem královny, v podstatě každý druhý člověk, který okolo Vás na britské ulici prošel, byl mnohem bohatší a žil mnohem kvalitnějším životem, než jste dosud žili Vy. Tak budete chodit od domu k domu, všude si sednete na schody a všude budete velmi nahlas a velmi svéhlavě tvrdit, že máte PRÁVO na to, abyste bydleli za dveřmi u bohatších lidí, než jste Vy, aby se o Vás a o Vaše potřeby doživotně postarali.

No, pokud jste nezamířili do blázince už od těch královských vrat, tak teď už Vás svěrací kazajka nemine…

Tak a teď mi povězte, proč stejný rozumný přístup, stejná pravidla osudem rozdaných a neměnných karet nefunguje v případě nezákonné hromadné migrace z chudé Afriky a Asie směrem do Evropy…?

V čem se tak moc liší situace našich vlastních chudých a bezdomovců, kteří nikdy nebudou mít přiznáno právo na povinnost druhých – bohatších, aby se o ně beze všech keců postarali, a na straně druhé migrantů bůh ví odkud, kteří mnohdy v reálu nežijí tak zle, jako mnohý evropský chudý…?!

Automatické právo na štěstí a poklidný život s okolo poletujícími pečenými holuby nemá nikdo. Buď je mu to osudem přáno, nebo ne. Proč bychom najednou, v případě Afriky a části Asie měli přemýšlet jinak…?

Protože bychom se v zrcadle mohli/chtěli, vidět najednou jiní – „lepší“?

Nebyli bychom spíše v tom odrazu falešnější a pokrytečtější…?

.