Ano, obtěžujete…

Také Vás někdy vytáčejí otravné telefonáty všelijakých „agentur“, jejichž telefonisté, respektive telefonistky, Vám chtějí pokládat všelijaké všetečné otázky…?

Crrr, crr!

„Kroupa, prosím…?“

„Dobrý den, hovořím s panem Kroupou?“

„No, když jsem se tak představil, tak asi ano…“

„Dobrý den ještě jednou, pane Kroupo. Omlouvám se, že vás vyrušuji, u telefonu Jarka Vlezlá z agentury Zvědavá opice. Měl byste prosím chvilku času na pár otázek…?“

„Možná…“

„Dobrá, pane Kroupo, jsem ráda, že si spolu můžeme pohovořit. Hned na úvod bych Vás chtěla upozornit, že náš hovor může být monitorován – souhlasíte stále s naším rozhovorem?“

„To víte že ano! Ani nevíte, jak rád si s někým, jako jste vy, pohovořím.“

„To jsem ráda, a teď už bych, když dovolíte, přešla k několika otá…“

„To víte, že si s vámi rád popovídám. Máte příjemný hlas, sice tak trochu jako ječák, ale to já rád. Uděláme to takhle – vy mi dáte jednu otázku – já vám dám jednu otázku, co říkáte? Bude to legrace. Můžu začít? Tak tedy, prosím vás, jste blondýna, nebo bruneta?“

„Pane Kroupo, já se obávám, že takhle nemohu…“

„A proč byste nemohla? Co je na tom zlého, říct mi, jakou mát barvu vlasů? Heleďte, já jsem skoro plešatej a šedivej a taky se za to nestydím. A víte co? Uděláme to ještě jinak, když někdo z nás neodpoví tomu druhému na jeho otázku, tak má ten tazatel právo ještě na jednu, co říkáte? Tak já pokračuju, protože jste se z té barvy vlasů vykroutila. Tak jdeme dál – jste hubená, nebo spíše silnější postavy…?“

„Pane Kroupo, prosím vás, říkala jsem vám, že náš hovor může být monitoro…“

„Ano, ano, to jste říkala. Ale zase – co je zlého na tom, když mi prozradíte, jakou máte postavu? Ale musím vás potrestat, slečno Vlezlá, zase jste mi neodpověděla na mou otázku, budu muset položit další. Chodíte ráda nakupovat a platíte si ty své nákupy sama, nebo máte nějakého sponzora…?“

„Pane Kroupo, já myslím, že…“

„Slečno Vlezlá, zase jste uhnula… Tak další otázka – jste hezká, nebo si to o sobě jen myslíte? Zkuste odpovědět pravdivě, prosím pěkně, nezapomeňte, že náš hovor může být monitorován…“

„No dovolte, pane Kroupo, co si to vůbec dovolujete? Myslím, že náš hovor je nadále ztrátou času…“

„Ano, slečno Vlezlá, je. To já vím už od začátku. Ale nestěžujte si, vy jste volala mně, ne já vám, takže to nejsem já, kdo koho obtěžuje. Přeji vám krásný den, slečno Vlezlá z agentury Zvědavá opice…“

Tůůt tu tůůt. Tůůt tu tůůt…

Takhle se na ně musí, na opice zvědavé…