Kdyby Wolker ještě žil, tak by z tohohle stejně umřel. ...ještě, že dneska slavíme

A což takový nositel Nobelovy ceny Jaroslav Seifert? Všichni (by) umřeli.

Bylo jedno slůně v lůně a byl jeden takový týpek, co jezdil po Práglu na kolobrndě. Jednou zíral na nějakou mladou koc a přiblížil se tuze moc. Přejel jí nohu a ona ho poslala tam, kde slunce žblunce nesvítí. Nic se nerýmuje, ale to je přece kroupoesie. Ať Mistr žije, třikrát hurá, je pátek, je pátek, je pátek.

... Jedovatý Jožo!!

Vladimíre, pochopil jsem to správně, že jste potkal nějaké krásné děvče a ono vás označilo za starce? Vždyť jste mladý!. Ta tedy musela být hloupá.

A to vaše "Stačí slovo... a zbude jen smutek…", o tom něco vím Však jsem permanentně Smutný.

Asi vás zklamu, ale jen jsem slyšel jednu krásku v obchodě mluvit tak sprostě, až mě políbila múza...

No

Ono to skoro vypadá, jako by vás navštívila múza s lejnem v ústech ...

Tak tahle nějak má vypadat správná reakce...

Kdyby si dotyčná přečetla tuhle vaši "báseň", měla by oprávněný pocit, že na tom s intelektem není zas tak špatně. Jinak teda žasnu, že chlap v pětačtyřiceti provádí takovouhle reflexi. Vím, děláte si srandu, jenže Vy v sobě opravdu dědka nezapřete. Jednou, když mně nebylo ani třicet, prožil jsem krátký románek s jednou čtyřiačtyřicítkou. Joj!!! Na to nezapomenu. Bohužel moje tehdejší hospodářská situace a její manžel stáli našemu upřímnému kamarádství v cestě a po čase jsme na sebe ztratili kontakt. To byla prostě normální holka, mladá po všech stránkách, docela často si na ni vzpomenu, když se někde šíříte, kolik zrovna Vám je let. Člověče, přestaňte řešit, že někdo v tramvaji nechal igelitku, skončete s módou a la Sagvan Tofi model 1987 (viz fotka z Nebozízku), přestaňte furt na něco hudrat, občas se ožerte, dejte si s mladejma brko na lavičce před barákem, zkrátka zabte dědka v sobě a žijte!!! Vždyť jste mlád!

..mám obavy, že vám Vladimír napíše, že jste nic nepochopil....

Pátek, den hrůzy, kdy vylézají můzy.

I přečetl jsem a procitnul náhle, zvadle.

Po včerejší noci, oči maje jako slůně,

už dávno bez křídel a zatížen svým věkem,

říkal jsem si jen, ten dědek něčím stůně.

+ děkuji za Kytičku

Největší záhadou jsou pro mě ty vaše pýthické perexy a obecně vaše poesie v próze. Když ještě žil Vaska Trubačev, nejlepší z lidí, pohroužil se na dvě odpoledne do vašich Shakespearovin, aby podal rozbor pro katedru kroupologie. A měl už asi po hodině studia pocit, že je na tripu. A zadarmo! 

Co má třeba znamenat věta "Půvab a intelekt, o něž mohlo by se vést mnoho půtek, je však jen zdáním." - ? Půvab a intelekt (oba), o něž mohlo by se... (o oba), JE však jen... (a tady najednou ne oba, ale jednotné číslo). Uf  

Jinak mrzí mne, že lezu do zelí panu Jindrovi, ale zas tam máte ukrutně blbě přechodník ("obdivujíce" je pro množné číslo, pro vás jako chlapa a jednotlivce je správně "obdivuje" - vím, mate to, protože to zní stejně jako prézens, ale je to tak).

Jakožto přihlížející student při Katedře kroupologie již lecčemus přícházím na jádro,  dovoluji si proto poznamenat, že Vladimír má dnes rozšafný den a jelikož je i pátek, chtěl vnést do našeho ducha také trochu té jeho veselosti a proto i špatný přechodník pro pana Václava Jindru měl připraven....bohužel, jste to zkazil, kajte se

V lůně stůně slůně  

Hele normálně jsem ti dala karmu. Mám dnes pátek

Dneska si Vladimír, karmu vyloženě zaslouží!