- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Pane Kroupo, máte pravdu. Je to i v muzice. Když nazpívala E.Olmerová" Čekej tiše" - bylo to něco. Pokus odvážné mladé, hlasem nenadané zpěvačky to znovu natočit je tragedie. Ještě hůř, tedy dávno před pohádkou o Sněhurce, dopadl pan Donutil při pokusu napodobit Erica Claptona v písni" Tears in Heaven".
Tam scházela sebereflexe.
Přesně tak. Spousta lidí si bohužel nedokáže přiznat, že když dva dělají totéž - není to totéž...
Proč ne.Zrovna Vámi uvedený Holmes a jeho britská verze převedená do současnosti je velmi dobrá a není to žádný zločin.Je dobře,že jste připomněl Karla Čapka,skutečného vlastence a humanistu.Zkuste si představit,co by Vám asi řekl na ty Vaše polorasistické blitky co tady sepisujete....
Já ale připomněl Josefa Čapka... Co se Holmese týká, tak ta nová verze je všechno možné, ale s pravým Holmesem má asi tak stejně společného, jako moje peněženka s peněženkou pana Babiše - a to si představte, oba žijeme ve stejném městě...
Také mám raději krásné staré věci, ale nijak mě to nepobuřuje. To máte podobné, jako když Ondřej Neff převyprávěl verneovky. Jako milovnikovi Vernea se mi to sice nelíbí, ale ruku na srdce. Pro dnešní děti je původní Verne hodně těžké čtení. Podobně to je s Robinsonem. My ho známe většinou převyprávěný od Plevy, ale originál je dost o něčem jiném
To není vhodné přirovnání. Verneovky a Robinson jsou velice stará literatura a jejich původní překlady by pro dnešní dětské čtenáře byly těžko stravitelné. Nabízela se samozřejmě možnost nového překladu v současné češtině, zvítězilo tzv. převyprávění, ve kterém je i děj zhuštěn do rychlejšího tempa. Proti tomu také nic nemám. Ale ukázky ilustrací nového pejska a kočičky jsou trapnou napodobeninou a předpokládám, že s textem to bude ještě horší.
Dnes je to jen o předávání cen, červených kobercích a předvádění se. Každý se nazývá celebritou, ale co umí? Ožrat se, rozvést nebo svlèknout. I takový Donutil klesnul tak hluboko, že se propůjčil k vyprávění o skutečném příběhu Sněhurky. Měl by chodit kanálama. Od koho lze čekat, že něco vymyslí a bude se to líbit?
Rozumím vám, ale nemám na to vyhraněný názor. Moc mi to nevadí. Jakožto konzervativec, byste mohl ocenit, že literární recyklace a "roubování" má v Západní kultuře jistou tradici. Starý i Nový Zákon jsou recyklací psaných i ústních příběhů, přičemž na tvorbě jednotlivých biblických knih se mnohdy podílelo vícero autorů odkazující se na svého učitele, jehož jménem se zaštiťovali. Podobné to bylo v helénské kultuře, např. Sokrata, který sám nikdy nic nenapsal, známe jen díky Platónovi. S autorskou licencí se zacházelo až do novověku velmi volně, všelijak se roubovalo, recyklovalo, nikoho to nepobužovalo, a přesto vznikla hodnotná díla, které mnohé z nás oslovují dodnes.
Představte si, Vladimíre, že se našel nějaký bloud, který napsal čtvrtý díl série Milénium poté, co autor zemřel. A představte si, že jiný bloud napsal nedávno další případy slavného soudce Ti. Obé je velmi dobré. Nevím, jaké jsou nové příběhy pejska a kočičky, ale vcelku mne to nechává chladným. Páč jsem je nečetl.
Vím - Dívka v pavoučí síti. Řekněte mi ale, když je to tak dobré, proč si autor nerozjede vlastní sérii dobrých detektivek? Proč spoléhá na sílu a úspěch cizích děl, aby měl úspěch s vlastními?
Potřeba dělat nové věci recyklací starých je projevem invenční krize.