…aby tě rakovina sežrala…!

Byli tři, on byl sám. Byla tma a na ulici nebyl v tu chvíli nikdo další, než ti čtyři. Kde to bylo? Třeba pod vašimi okny…

„Nevíte kolik je hodin?“

„Bude jedna.“

„Hezký hodinky, kolik stály…?“

„Nevím, byl to dárek. Dobrou noc…“

„Hej, počkej, kámo, kam jdeš? Dovolil jsem ti to?!“

„O co vám pánové jde?“

„Jsi blbej, vole? Sundej si ty hodinky a koukej dělat…“

Nervózní pohledy, pomalu přicházející pocit převahy na straně jedné a ledová koule v místě žaludku na straně druhé…

„Jděte do hajzlu, fakt na vás nemám náladu…“

„Hééj, vole, co jsme ti řekl?! Tady zůstaneš!“

Ruka, která se napřáhla, aby chytila odcházejícího a ruka, která ji odrazila. Další čtyři ruce spěchají na pomoc té první, ale zpozdí se o pár vteřin.

Dvě ruce, které patří k tělu, v němž se ledová koule přetavila do adrenalinu v krvi se dají také do pohybu a role se začínají obracet – pocit převahy třech útočníků pomalu mizí…

Napadený muž se snaží jednoho z útočníků zbavit co nejdříve možnosti dál útočit, aby se mohl věnovat těm dvěma dalším.

Blokuje útočící paži protivníka, protáčí předloktí a vykrývá úder. Pootočí hlavou rychle do stran, aby se přesvědčil o postavení dalších dvou, zjišťuje, že mu zbývá jen zlomek vteřiny, který může ještě věnovat útočníkovi číslo jedna, a bude se muset pokusit buď o útěk, nebo se postarat o protivníky číslo dva a tři.

Prsty jeho druhé, „zadní“ ruky, dosud jen lehce přivřené a připravené buď k sevření pěsti, nebo k dalším možnostem zpevnění, si vybírají první možnost a jeho pěst se vydává na dráhu krátkého, ale tvrdého úderu do oblasti klíční kosti útočníka číslo jedna.

Ten se ale v poslední chvíli před dopadem pootáčí a mírně přikrčuje. Pěst původně napadeného muže tak nezasahuje jeho klíční kost, ale naplno drtí jeho hrtan…

Další dva útočníci měli více štěstí a rozumu a po několika dalších vteřinách útoku se dávají na útěk. Útočník číslo jedna ale zůstává ležet na zemi a po chvíli přestává chroptět…

Původně napadený muž se snaží co nejvíce zhluboka dýchat. Pár záclon v oknech se pohne, ale jinak na ulici dál není nikdo další.

Napadený muž udělá pár kroků k lampě veřejného osvětlení a vytahuje z kapsy kožené bundy mobil. Když se dovolá, udává číslo ze štítku na lampě, které operačnímu důstojníkovi policie české republiky prozradí přesné místo incidentu. Po několika otázkách a odpovědích na ně, se někde v dálce, patrně poblíž nějaké křižovatky, kterou je nutné rychle a bezpečně projet, ozývá zvuk sirény policejního auta, ke kterému se po chvíli přidává zvuk auta druhého, které ale bude na místě zbytečné.

Mrtví sanitku nepotřebují…

Po několika měsících stojí muž, který tu noc zabil, před soudní síní a čeká ve společnosti svého právníka na zahájení řízení. To se táhne dalších několik týdnů…

Když je po všem, je z něj v očích zákona vrah a zločinec. Prý zneužil své fyzické převahy a měl si být vědom, že úder, který se v osudnou chvíli rozhodl provést, může mít za určitých okolností smrtící charakter. Měl prý v těch několika zlomcích vteřin několik možností, jak celou situaci řešit, aniž by došlo k smrti „poškozeného“…

Jeho obhájci se nepodařilo prokázat, že by snad útočníci měli nějaké zbraně - u mrtvého „poškozeného“ se žádná nenašla a jeho komplice se podařilo vypátrat až po několik týdnech, přičemž oba shodně tvrdili, že žádné zbraně v osudnou chvíli u sebe neměli a že šlo o „běžnou výměnu názorů“ a nikoliv o loupežné přepadení. Nikdy ani jeden z nic neprovozoval žádný bojový sport, což bylo zjištěno i o „poškozeném“.

To, že šlo o ,,běžnou výměnu názorů" by asi soud dvěma !!!svědkům!!!, jejichž trestní minulost nebyla orgánům činným v trestím řízení tak docela neznámá,  jinak neuvěřil, ale když oni obžalovanému opravdu nic neukradli...

Spadla klec…

Muž, který se jednou v noci vracel domů a který měl jednak tu smůlu, že se ocitl ve špatnou chvíli na špatném místě, a jednak že uměl ovládat své tělo jako zbraň, bude mít do konce svého života nálepku –„vrah“.

Když odcházel ze soudní síně, jeden z těch dvou zbylých, na které tehdy v noci natrefil, procedil ze svého místa směrem k němu – „…aby tě rakovina sežrala...!"

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

P.S. - Myslíte si, že se tohle nestalo, nestává se a nemůže se nikdy stát?

Může a od včerejška je pravděpodobnost toho, že takové situace budou mít podobný výsledek, mnohem větší...