Na počátku bylo slovo. Dnešní době však dominují sociální sítě zaměřené na vizální obsah, jakým jsou aranžované fotografie a videa. Mohlo by se zdát, že slova již nemají tu důležitost a význam, jako tomu bylo dříve.
Opak je pravdou. Mluvené, či psané slovo je pořád tou nejdokonalejší formou, jak zformulovat a sdělit své myšlenky, zkušenosti a názory. Jen na to v dnešní uspěchané době často zapomínáme. A není se čemu divit. Jsme pod ostrou informační palbou 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu.
Naše mozky se snaží ze všech sil všechno to obrovské množství informací zpracovat, utřídit a uložit. Jsme zahlceni nepřetržitým proudem informací, které na nás chrlí nejen televize, rádia, notebooky a mobilní telefony. Informační lavina se na nás dnes valí také z chytrých hodinek, z monitorů v autobusech, ve vlacích, na zastávkách, v čekárnách u lékaře a dokonce i z displejů moderních automatů na kávu apod.
Pod velením (anti)sociálních sítí
Jsme online 24/7, přesto jsme si nikdy nebyli více vzdáleni
Nástup aplikací jako Facebook, Instagram, Twitter, Snapchat, WhatsApp či Youtube byl zpočátku pozvolný a nenápadný. Každá z nich má svá specifika, jedno však mají společné - původně měly sloužit jako komunikační platformy, kde můžeme se svými přáteli sdílet své zážitky, zkušenosti a v neposlední řadě i své emoce. Jejich ambicí bylo lidi sbližovat. Odtud také jejich označení "sociální sítě". S nástupem rychlého internetu a levnějších smartphonů se však oblast sociálních sítí dočkala dramatických změn.
Dnes u nás vlastní chytrý telefon až 85% lidí. Díky superrychlým a cenově dostupným datovým sítím jsme online v podstatě 24 hodin denně. Ale máme díky tomu k sobě navzájem skutečně blíž?
Za několik posledních let sociální sítě vyrostly do gigantických rozměrů a změnily se k nepoznání. Facebook má dnes okolo 2,7 miliardy uživatelů, což je více než třetina obyvatel naší planety. Na Youtube se každou minutu uživatelé nahrají 500 hodin nových videí (!), kterých za jediný den shlédneme neskutečných 5 miliard. A v podobně omračujících statistikách by jsme mohli pokračovat donekonečna.
Nezměnily se však pouze samotné sociální sítě jako takové. Diametrálně se změnil také náš přístup k nim. A bohužel i naše vyjadřovací schopnosti. Dříve šlo především o sdílení fotek z dovolené apod. Dnes však to, co a pro koho chceme či budeme sdílet, už dávno nemáme pod kontrolou.
Dobrovolně jsme se vzdali části skutečného života a odevzdali se do náruče sociálních sítí. Zcela nekriticky přijímáme vše, co nám servírují. Ztrácíme schopnost hledat informace z více zdrojů a poté si vytvořit svůj vlastní názor. Ztrácíme pud sebezáchovy - přes messenger si posíláme ta nejcitlivější data, přestože víme, že je vše bez vyjímky archivováno a poskytováno dalším subjektům. Věděli jste třeba, že si Facebook ukládá i Vaše rozepsané zprávy (a to přesto, že je nakonec neodešlete a na svém přístroji je smažete)?
Pod zástěrkou zjednodušení jsme rezignovali na základní formy mezilidské komunikace. Po dovolené již neběžíme za prarodiči s albumy plnými fotek. Místo návštěvy raději snímky nahážeme na svůj profil a své nejbližší v příspěvku "označíme" (to aby jsme jim nemuseli poslat ani smsku). Babička tak sice vidí, jak jste si tu drahou dovolenou užili, svá vnoučata však u toho nepohladí, ani neobejme. A co vy sami...? Vám nechybí společné prohlížení fotek s vůní kávy a bábovky, kterou nikdo jiný tak, jako babička upéct nedokáže?
Ve skutečnosti se nadměrným užíváním sociálních sítí jeden druhému vzdalujeme. Stačí se kolem sebe rozhlédnout. V restauraci místo čtyřčlenné rodiny, spatříte často u stolu pouze čtyři osoby hledící do svých mobilů, které zpravidla neodloží dříve, než se na stole objeví objednané jídlo.
Jsme online 24/7, přesto jsme si nikdy nebyli více vzdáleni. Vyvstává tak otázka, zda označení "Sociální" sítě je stále ještě na místě.
