Něco o největším podvodu na civilizaci

Chce-li kdokoliv, kdykoliv a kdekoliv trvale pochopit a posléze více či méně úspěšně ovlivňovat vývoj civilizace, tak bezpodmínečně musí vycházet, poučovat se, opírat se o zákonitosti přírody.

Příroda – pro někoho Bůh – to zařídila tak, že člověk je nedílnou součástí přírody, pochází z ní a dospěl ve svém vývoji ve vztahu ke všemu živému v ní jen on do stádia, že má mimořádně vyvinutý mozek, rozum, který se stále zdokonaluje, má vůli, která je stále odhodlanější a má víru v jejich schopnost.

Souhrn těchto tří základních činitelů umožňuje člověku nejen odhalování některých tajemství přírody, ale také jejich zdárné využívání pro potřeby lidí, ve prospěch jejich života.

Samozřejmě, že tento náročný a složitý proces má svá úskalí, ve kterých dochází k různému zneužívání přírodních zákonitostí v neprospěch lidí. Člověk přírodou mu danou skutečnost je povinen svatosvatě dodržovat, využívat a rozvíjet s cílem, aby převažovaly klady nad zápory. Klíčovou zákonitostí přírody, ze které se odvozuje život civilizace, je nerozlučná dvojakost, s jakou člověk přichází na svět.

Jednak se rodí lidé jako jedinečná, osobitá individua, bezpočetně rozdílná ve svých vlastnostech od těch nejkladnějších až po ty nejzápornější. Tento konkrétní charakter každého z nás se v průběhu života vyvíjí a tím mění v pozitivním i negativním smyslu. Rozdílnost lidí se stává stále obtížněji rozeznatelná, prohlubuje se.  Druhou nedílnou stránkou této podstaty je, že se člověk rodí jako tvor společenský, na sobě závislý, vzájemně se potřebující, přičemž rodina je základní článek mezilidských vztahů.

Od vzniku Homo Sapiens až doposud a i do budoucna je tato dvojjediná zákonitost příčinou velice komplikovaných, nespočetně shodných i protichůdných zájmů, potřeb, tužeb, přání a představ o životní úrovni, o štěstí, o zdraví, o vzdělávání, o hospodářských a sociálních úspěších, o vztazích mezi materií a duchem atd. atd. To vše vede k tomu, že společenský člověk tvoří a udržuje společnost vnitřně značně rozdílnou, nedokonalou, nepoučitelnou a tím rovnost lidí ve společenském a sociálním postavení nerealizovatelnou.

Tato zákonitá nerovnost lidí, jejich rozdílnost se jeví jako nespravedlivá. Proto znova a znova opakuji, že snahy tuto přirozenou nerovnost narovnávat, jsou absurdní.

Tato absurdita je typickým jádrem LEVICOVÉ politiky, ve skutečnosti je to ale velkolepý podvod na lidech v tom, že jim slibuje narovnat nenarovnatelné. Lidem se slibuje, že nebudeme mít boháče ani chudé, všichni máme právo žít v blahobytu, všichni máme stejný žaludek, slibují ráj na Zemi. Vrcholem těchto nesmyslů, hraničících se zločinností je, že tak rozdílní lidé budou pracovat dle svých různých schopností a dostávat dle svých potřeb.

Levičáci nejsou schopni pochopit, že rozdílné, nerovné vlastnosti lidí jsou danou skutečností. Historie civilizace nás jednoznačně poučuje, že nikdy, nikdo nebyl, není a nebude schopen lidi zestejňovat. Vždy byli, jsou a budou lidé pracovití a líní, chytří a hloupí, aktivní a pasivní, bohatí a chudí, podnikaví a nepodnikaví atd., atd. Oni lidé tací dokonce musí být, neboť jedna ze zákonitostí přírody také je polarita jevů a hodnot a jejich vzájemný vztah, jinak bychom nebyli schopni rozeznat, co je dobro a zlo, co pravda a lež, chytrost a hloupost, bohatství a chudoba atd., atd.

Vladimír Houser