Něco o největším podvodu na civilizaci II

Politický systém kapitalismu a využívání zákonů přírody. Z dosavadního ohlasu na můj článek vyplývá, že stále příliš mnoho lidí si neuvědomuje a nemálo ani nechce, nebo není schopno si připustit staré pravdy. Proč ?

Protože levice od rudých, přes oranžové až po různobarevné podvodně zneužívá lidskou přirozenost, která také spočívá v ekonomickém zaostávání, nízké produktivitě práce, slabé úrovně řízení – manažerismu a určitého stupně pohodlnosti až lenosti člověka, Tyto přirozenosti jsou i příčinou chudoby.

Ekonomická věda nás nabádá: Docilovat opaku tohoto původního, přirozeného stavu lze úspěšně a trvale realizovat jedině vytvářením podmínek rozvinuté výrobě a směně zboží a to hodnot materie i ducha; posvátnost soukromého vlastnictví; vztah mezi výrobou, směnou a spotřebou určujesvobodný tržní systém.

Pro levicové pojetí života lidí je charakteristické, že v rozporu s ekonomickou vědou se snaží podmínky pro překonávání původního stavu zaostávání řešit centrálními státními zásahy do ekonomického procesu omezováním trhu daňovým systémem, přebujelou sociální politikou, zpochybňování i strachem ze soukromého vlastnictví, přemírou papírování, různých předpisů často i protichůdných atd.

Levičáci jsou přesvědčeni, že stát a jeho stále rostoucí bezohlednější byrokracie zná lépe, než samotní lidé svoje nesmírně různorodé a stále se měnící zájmy a potřeby. Přes tento očividný nesmysl si stát neprávem osobuje právo co nejvíce hodnot přerozdělovat. Pro státní přerozdělování neexistuje jiný způsob, než nejprve lidem z jejich kapes peníze vzít a potom jim je ve ztenčené míře vracet. Přerozdělování je hlavní semeniště korupce, nezvýší bohatství ani o korunu, naopak ho snižuje. Přitom drzost státu ( v současnosti mu říkají „sociální stát“, dříve „socialismus s lidskou tváří“) stoupá do výšek nebeských. Tuto trvale neúnosnou politiku kamuflují potřebnými hodnotami: sociální cítění, solidarita, péče o lidi, že stát dává lidem něco zadarmo.

Lidstvo nezná existenci svobodnějšího, demokratičtějšího, ekonomicky, vědecky, technicky a kulturně úspěšnějšího i sociálnějšího systému než je KAPITALISMUS. Všechny dosud známé režimy pod vedením faraónů, císařů, carů, králů, církví, šlechty, dělnické třídy, diktátorů atd. ve vztahu ke kapitalismu byly tyranií.

Základy kapitalismu nejlépe odpovídají lidské přirozenosti a opírají se o vědecké poznání v tom, že rozhodující činitelé pro tvorbu bohatství zaručující uspokojování potřeb lidí jsou: práce, kapitál a půda. Tyto faktory jedině společným, vzájemně se prolínajícím působením jsou schopny prospěšnou úlohu splnit.

Podstatou chybné až zničující politiky levice je, že nejen chápe, ale i v praxi koná tak, že vztah mezi prací a kapitálem je pro ni nepřekonatelným rozporem. Řešení nachází především na úkor kapitálu. Pravice tento vztah chápe i v praxi a koná tak, že jde o přirozeně zákonité, nerozlučné, vzájemně se potřebující a spolupracující, narozené dvojčátko. Řešení nachází především ve shodě práce a kapitálu. Úspěšnost této podstaty, její kvalitní prosperita je závislá na celé řadě nezbytných podmínek odpovídající lidské přirozenosti. Dá se říci, že je to podstata kapitalistické morálky.

Vyvážený vztah svobody a odpovědnosti, práv a povinností individua; liberálně pluralitní demokracie; tržní systém, jehož určující podstatou je, že v celém civilizovaném světě, dennodenně, dobrovolně funguje jako přímá demokracie, referendum, ve kterém všichni lidé nejen volí, čili rozhodují se o své potřebě, ale také se vzájemně hodnotí a oceňují penězi, prodávají a kupují výsledky své činnosti ve sféře materie i ducha. Trh je také klíčový arbitr, který udržuje přirozenou rozdílnost lidí, brání zestejňování lidí, výrazně převažující a rozhodující je soukromé vlastnictví – jeho posvátnost; vlastní zájem jednotlivce spočívající v tom, že jeho určujícím zájem je uspokojovat vlastní zájmy ostatních, což je zárukou uspokojení zájmů veřejných. Tento princip liberalismu je v souladu s biblickým: “Miluj bližního svého, jako sebe samého“ a odpovídá i jednomu ze základních instinktů všeho živého v přírodě, fauny, flóry i člověka – pudu sebezáchovy; vyvážený vztah příjmů a vydání počínaje rodinou a státem konče. Nelze nejdřív utrácet a poté vydělávat a tím se stále hlouběji brodit v dluzích, žít si nad poměry; minimální a kvalitně výkonný stát, což je důležitý předpoklad pro minimum zásahů státu do života lidí a tím podstatně zvyšovat osobní odpovědnost člověka za život svůj i své rodiny. Solidarita, neboli přerozdělování bohatství, je hlavně závislá na tvorbě bohatství, aby bylo co rozdělovat. V tom se také skrývá podstata sociálního cítění, které bez hmotných statků a peněz je jen plané žvanění. Opět instinkt všeho živého – pud rozmnožovací, to vše při vědomí, že v lidském životě není, nemůže ani nesmí být něco zadarmo. Jestli někdo, někdy, někde něco dostane zadarmo, tak to něco musel někdo, někdy, někde odpracovat a zaplatit za něj.

Tuto základní morálnost hodnot se snaží kapitalismus uplatňovat, završit a chránit právním systémem

Vladimír Houser