Hledání nového modelu za kapitalismus II

Navazujíc na minulý článek, kde jsem vyjádřil názor o svobodě a demokracii, ještě dodávám: Demokratický způsob vlády je sice složitý a rozporuplný a přesto nenahraditelný.

Opět Winston Churchill: „Demokracie je ze všech špatných systémů ten nejlepší“. Myslím si, že jedna z příčin této skutečnosti je zavedení rovnosti do demokracie. Ve svobodných, demokratických volbách hlas lidí, jejichž přínos pro společnost je od průměru až po vynikající, má stejnou hodnotu jako hlas lidí od průměru až po ztrátový v podobě různých podvodníků, zlodějů, korupčníků atd.

Pro zajímavost uvádím, že Miloš Zeman před mnoha lety kromě jiného prohlásil, že u nás je 55 % voličů debilních. Zapomněl však zdůraznit, že bez těchto debilů by se tehdy nestal premiérem a v současnosti prezidentem.

Na okraj. Filosofové Antiky při zrodu myšlenek o demokracii s rovností všech lidí nepočítali. Předpokládali uplatňování demokracie jen pro elitu společnosti.

Vrcholem realizace svobody a demokracie a tím určujícím i nenahraditelným pilířem kapitalismu je: TRŽNÍ SYSTÉM.

Pochopit trh v jeho souvislostech a složitostech vyžaduje opírat se o známý historický fakt, že každá idea, vize má naději být v praxi upotřebitelná a úspěšná, vychází-li z předpokladu – jací lidé jsou a ne jací by měli být.

Názorů, jací by měli lidé být, je značné a různé množství. To platí i o metodách a čase, jakými způsoby docílit a dokdy toho, aby lidé byli takovými, jakými by měli být. Z toho vyplývá, že nám nic jiného nezbývá, než respektovat realitu – jací jsme.

Jací jsme  ?

Chceme se mít dobře a pokud možno stále lépe.  Toto chtění je základem našeho konání, motivuje nás. Tato motivace zaručuje stálou prospěšnost závislou na svobodném rozhodování každého z nás. Pojmy mít se dobře a stále lépe jsou zcela přirozeně u různých lidí různé. Proto direktivní až násilné roubování motivace shůry, což je socialismu vlastní, ve de ve svých důsledcích k povrchní formalizaci, ke snaze nějak přežít a končí u lhostejnosti a iniciativní pohnutky se mění v pasivitu.

Mít se stále lépe vyžaduje od člověka klást do popředí svůj vlastní zájem, který je hlavním motorem vývoje civilizace, bez něho by byla značně zaostalá a strnulá. Jsme, existujeme jako lidská pospolitost. Tato vzájemná sounáležitost je závislá na vlastním zájmu každého z nás.

Podstata realizace vlastního zájmu je v tom, že ve vlastním zájmu člověka je uspokojovat vlastní zájem jiného. To platí o lidských činnostech materiálních i duchovních hodnot.

Například vlastní zájem kteréhokoliv řemeslníka, třeba truhláře je, aby vyrobil co nejlepší nábytek a tím uspokojil vlastní zájem zájemce o nábytek. Vlastní zájem lékaře je co nejlépe uzdravit nemocného a tím uspokojit jeho zájem být zdravý. Ve vlastním zájmu umělce je, aby uspokojil vlastní zájem uživatele toho, kterého umění.  Vlastní zájem se stává určujícím faktorem kvality práce. Ve vzájemném soužití lidí není samozřejmě pouze vlastní zájem, ale je výrazně silnější než dobročinnost, láska k bližnímu, altruismus.

Už slyším, ač jsem silně nahluchlej, nesouhlas a protesty

Když každý člověk bude prosazovat svůj vlastní zájem, tak ve společnosti musí zákonitě dojít k chaosu, k nepořádku, k anarchii. Zabránit tomuto zmatku vyžaduje, aby „to“ někdo, někde organizovaně a plánovitě usměrňoval, řídil ve veřejném a společenském zájmu.

Nemusí !

Vlastní zájem každého z nás v sobě zahrnuje i zájem veřejný v tom, že uspokojuje nespočetné množství vlastních zájmů ostatních. Ti ostatní jsou dohromady větší či menší část veřejnosti. Tou zázračnou silou, která dokáže nepřehledné množství vlastních zájmů dennodenně a celosvětově přetvářet, harmonizovat ve prospěch a rozvoj civilizace je právě TRH.

Lidská činnost ve všech existujících oborech, ve sféře materie i ducha tj. výroba či tvorba, směna a spotřeba hodnot, zboží se uskutečňuje přes tržní systém a v něm působící základní kategorie: práce, zisk, cena, mzda, daně, úvěr, úrok, nabídka, reklama, poptávka, konkurence. Všechny tyto kategorie se ohodnocují, vyjadřují penězi.

Na trhu se uplatňuje víc demokracie než při demokratických volbách

Volby se konají zpravidla jednou za několik roků.

Trh působí dennodenně, nepřetržitě.

Účast oprávněných voličů na svobodných volbách se pohybuje od 20 % do 90 %.

Trhu se účastní všichni lidé bez výjimky od dětí, až po staré.

Stejné to je v tom, že v demokratických volbách jsou lidé oblbováni někdy až nesmyslnými sliby a na trhu podobně reklamou.

Obojí lze charakterizovat , lidově řečeno; malování medu kolem huby.

Tržní systém vytváří optimální podmínky pro existenci nedílného pilíře kapitalismu – soukromého vlastnictví a jeho posvátnosti.

Moje myšlenkové pochody jsou ještě v takovém stádiu, aby chápaly, že svými názory lezu na nervy levičákům. O tom svědčí zatím mně známé reakce. Bohužel odmítání mých, mnoha argumenty podložených názorů, není podloženo argumenty odpůrců. Pokud ano, tak ne ze studnice lidské přirozenosti a zkušeností, opírající se o moudrost přírody, ale z opravdového kanálu Marxismu-leninismu.

Vladimír Houser