Dvojvládí práce a peněz: k všeobecnému tvrzení, že vše v životě se točí jenom kolem peněz, některé úhly pohledů.
Různí kritici kapitalismu a také jeho zatvrzele pominutí odpůrci jsou přesvědčeni, že jednou z neodpustitelných chyb kapitalismu je jeho důsledný boj za zisk, za peníze a tím i za prospěch. Dokonce tvrdí, že v životě lidí jsou důležitější věci než peníze.
Ptám se.
O co jiného bychom měli usilovat ?
Zisk nahradit ztrátou; místo, mít peníze být bez peněz; svůj prospěch nahradit svým neprospěchem ? Buďme nesmírně vděčni kapitalismu, že svým úsilím za zisk, peníze nám umožňuje bohatěji, než kdokoliv jiný v minulosti, v současnosti i v budoucnosti, uspokojovat různorodé a všestranné zájmy a potřeby ve sféře materiálních i duchovních hodnot.
Říká se: Peníze nejsou všechno, jsou důležitější věci.
Ale!
Z toho všechna a z toho důležitějšího si bez peněz nekoupíte ani „Ň“
Říká se: Důležitější je zdraví než peníze, zdraví si nelze koupit.
Ale !
Vše živé v přírodě se rodí a umírá, včetně lidí. Vznik a zánik jsou přirozené a určují život na naší planetě a nejen na ní. Jedině v tomto smyslu platí, že zdraví si nelze koupit. Další tvrzení o zdraví, že ho nelze koupit je nesmysl, je lež. Po celou dobu života si člověk zdraví kupuje od početí, narození až po smrt, i za tu se platí. Vše, co pro zdraví potřebujeme, bez peněz nezískáme, počínaje jídlem, pitím, ošacením, bydlením atd., pohybem, turistikou, rekreací atd. konče.
Dojde-li k onemocnění, kupujeme si zdravotní službu lékařů a lékárníků. Dokonce si částečně tento nákup povinně předplácíme ve zdravotních pojišťovnách,
Po celý život si zdraví za peníze kupujeme a někdy z nákupu i onemocníme. Boj mezi zdravím a nemocí pro někoho vítězí na delší dobu, pro někoho na kratší. V konečné fázi vítězí nemoc a nastává smrt. Přesně v souladu se zákonem přírody.
Na paměti také musíme mít, že bez peněz nemůže vzniknout ani fungovat celý systém zdravotnictví a člověk by v případě nemoci neměl zdraví kde koupit.
Bez peněz by nemohl existovat velice náročný a složitý výzkum příčin a souvislostí různých nemocí a jejich terapie, nemohl by existovat výzkum a výroba léků a zdravotnického zařízení. Bez peněz se jenom umírá. Pomocí peněz umírání oddalujeme. Absurdní a nepochopitelné by bylo, kdyby ústava státu zaručovala právo člověka na pěkné počasí, na štěstí, na lásku, na různá lidská přání. Přesto v naší ústavě takováto protismyslnost je zakotvena: Stát zaručuje zdravotní péči zadarmo nebo téměř zadarmo.
Vrcholem zásadně chybného zásahu státu do zdravotnictví bylo zrušení poplatků od pacientů za léčení. Tato zrádná politika pěstuje a podporuje v lidech nezodpovědnost, lhostejnost, nezájem, zneužívání hodnot, nehospodárnost atd.
Takovouto demagogicko-populistickou politiku mohou provádět a obhajovat jenom politici mající nižší stupeň vrozené inteligence a intelektu, mající jediný sobecký zájem mít v ruce moc s podporou těch lidí, kterým vyhovují ty nejnižší, škodlivé lidské pudy znehodnocující jejich osobnost, kvalitu člověka a života – lidově řečeno – političtí burani.
Kardinální problém, a to na celém světě ve zdravotnictví je v tom, jak lépe hospodařit se značnými částkami, které do něho plynou. Z výše uvedených faktů vyplývá, i dosavadní zkušenosti to potvrzují, že stát a jeho instituce hospodařit neumějí, ani nejsou schopni se to naučit. Jediné rozumné řešení je využívat důsledněji a komplexněji tržní systém a tomu se optimálně daří v soukromém sektoru. Oni jsou klíčovými ve zvyšování nejen odpovědnosti jednotlivce, ale také v rozvíjení jeho svobody rozhodování. Tím se omezuje vliv a zásahy státu – žáby na prameni. Všichni, kteří žijí v přesvědčení, že se vše točí jenom kolem peněz, žijí v hlubokém omylu.
Neboť !
Peníze neexistují samy o sobě, nepadají z nebe. Existují a získávají se jedině a výhradně prací. Prací poctivou i nepoctivou, kvalitní i nekvalitní, fyzickou i duševní atd. atd. Peníze a práce jsou dvě nerozlučné strany jedné podstaty
Od počátku vzniku a vývoje člověka a celé civilizace až do přítomnosti a zřejmě i budoucnosti je dominantní hodnotou práce, ta vládne. Každá pracovní činnost člověka, má-li sloužit k prospěchu a rozvoji lidstva, tak jedině za určujících podmínek: Musí být soustavně hodnocena úroveň této práce co do množství, kvality, účelnosti, potřebnosti, důležitosti atd. jediným univerzálním a mnoha tisíciletou praxí úspěšně ověřeným faktorem jsou peníze. Peníze slouží vládě práce, práce slouží vládě peněz. Bez peněz by práce nemohla vládnout, neboť neexistuje žádný jiný univerzální činitel, který by úroveň práce hodnotil a ocenil. Peníze by bez práce neexistovaly, neměly by co hodnotit a oceňovat, ztratily by vládu.
Samostatně nemohou vládnout práce ani peníze. Proto máme dvojvládí celým civilizačním vývojem úspěšně ověřené.
Vladimír Houser
