Socialismus na hranicích v přímém přenosu...

Synek s jeho dívkou jsou v Jižní Americe. Celkem na 3 měsíce, ten první mají skoro za sebou. 4 týdny se toulali v Kolumbii, a podle fotek a zpráv je země nadchla. Včera odpoledne místního času se dostali na hranici s Ekvádorem.

Vstup do země nebyl vůbec jednoduchý. Hranice je přeplněná tisíci občanů Venezuely, kteří utíkají ze země.

Jen za loňský rok prošlo Kolumbií 600 tisíc Venezuelanů, aby se dostali do jiného státu.

Ze země, která ještě v roce 2001 byla nejbohatším státem celé Jižní Ameriky. Ze země, která má největší zásoby ropy na světě, ale brzy ji bude muset dovážet. Ze země, která má bezcennou měnu, a nedostatek základních potravin a léků. Ze země, kde dnes mnozí rodiče odkládají svoje děti, neboť je nemůžou nasytit.

To vše jsou důsledky nesmyslné sázky na socialismus. Stále se najdou vůdci, kteří pod transparenty líbivých hesel hlásají spravedlnost, blahobyt a rovnost pro všechny.

Na rozdíl od našeho pokusu o socialismus mohou Venezuelané alespoň svobodně opouštět svoji krásnou zem. U nás to bylo buď z dovolené bez návratu (pokud člověk dostal výjezdní doložku), nebo pokusit se o překročení státních hranic. Hranic, které hlídali prověření vojáci, nenávistní psy a každý kdo byl chycen byl odsouzen.

Jak je to možné, že se ještě dnes najdou snílci, blázni, utopisté, kteří bohatou zemi přivedou až na dno?

A že jsou tisíce lidí, kteří jim věří a podporují je v této utopii? Vystřízlivění bylo rychlé. Jeho důsledky jsou patrné v utečeneckých táborech v zemích sousedících s Venezuelou.

Synek s dívkou čekali nakonec na hranicích 3 hodiny.