V roce 1968 mi bylo 9 let. S maminkou a starším bratrem jsme 21.8. jeli vlakem ze Starého Plzence do Plzně na zmrzlinu. Dlouho jsme se s bratrem na výlet těšili. V Plzni byl ještě podchod u Mrakodrapu. Tam náš výlet brzy skončil.
Spolu s desítkami vystrašených občanů jsme se v podchodu tísnili a kolem burácely ruské tanky a naháněly strach.
Jakmile byl chvilku klid, maminka nás rychle vzala zpět na nádraží a šup odjezd domů.
V domě v Sedlci jsme bydleli ve dvou místnostech. Postavil jej Savela v roce 1926. Byl to utečenec z Ruska a během okupace nevystrčil ze dveří 2 týdny nos.
Měl s nimi již své zkušenosti a nechtěl prožít poslední měsíce života v gulagu na Sibiři.
Bylo mi již tenkrát divné, že náš vzor, nejspravedlivější režim na světě není možné jen tak navštívit.
K tomu bylo nutné pozvání, či organizované zájezdy.
Jednoho takového se maminka zúčastnila. Klasika, Moskva a tenkrát Leningrad.
Zážitků opravdu hodně. Téměř všechnu těžkou práci vykonávaly ženy. Od zdění domů, přes tahání vozíků s materiálem až po výkopové práce s krumpáčem.
Říkala, že domy občas opravené, ale člověk nesmí zvednout oči výš....inu, Potěmkin stále přítomen.
Tak mě pomalu opustil jeden ze snů v dětství. Cesta vlakem BAM do Vladivostoku a zpět.
Naprosto mi stačilo chování příslušníků velkého národa na dovolené v Turecku.
Od plných talířů do nichž jen strčili prst a zbytek nechali až po vyřvávání v nočních hodinách.
Mě se naštěstí dostala v dětství do ruky útlá kniha s nepředstavitelné silným svědectvím...Jeden den Ivana Děnisoviče od Alexandra Solženicyna.
V této částečně autobiografické knize popisuje jeden den v pracovním táboře na Sibiři.
Přelouskal jsem ji jedním dechem a vydala za jednostrannou masáž v novinách či televizi.
Často myslím, jak se cítili lidé, kteří kvůli dětem, zaměstnání, či vystěhování byli potupně nuceni souhlasit se vstupem okupantů na naše území.
Bylo to úplně stejné jako dnes. I slovník byl tenkrát podobný...kontrarevoluce, nacisti, záchrana před kontrarevolucí.
Ano, je to jiný národ a pokud si o sobě myslí, že jsou nadřazeni, nechme je při tom.
Jen by se svět už měl poučit a kolem bolševika postavit pevnou zeď.
...aby jim tu genialitu a nadřazenost nikdo z ciziny neukradl!
