To jsou dnes od rána výživné blogy. Pomalu se rodí noví bojovníci kteří ze zákopů jsou připraveni plivnout do tváře lidem, s nimiž nesouhlasí. To je nový fenomen. Počkal bych pár měsíců a mužík na Hradě se jistě znemožní sám.
Nějak se poslední dobou velmi dobře míněné rady hlavy státu míjí účinkem.
Čínská firma, která měla být vlajkovou lodí investicí v naší republice se ukázala jako spolek podvodníků.
Jardu Tvrdíka vysílá Hrad na další misi. Bude pod vedením pana Mynáře. Jejím úkolem bude nejen hledání ztraceného poradce, ale i nalezení 11,5 miliardy korun které CEFC Europe dluží.
Mám jen obavy, aby jsme po návratu nehledali i Jardu.
Přesto, že náš pan prezident není mstivý jak o sobě s oblibou prohlašuje, odmítl jmenovat kandidáta na post ministra zahraničních věcí Miroslava Pocheho. V prezidentské kandidatuře veřejně podpořil Jiřího Drahoše.
Za obvinění Ferdinanda Peroutky se nikdy neomluví. Zdá se, že je ve stavu, kdy si již ani neuvědomuje co o něm prohlásil.
Rád bych věděl, zda to jeho příznivcům nevadí. Omluvit se, pokud jsem někoho křivě obvinil je jedním ze základních pilířů slušnosti všech občanů.
Při návštěvě Polska podpořil ve sporu s Evropskou komisí kácení stromů v Bělověžském pralese.Následně Polsko od těžby ustoupilo.
O novičoku se snad ani nemá význam zmiňovat. Prohlášení, které jak se zdá mělo otevřít mohutné zlaté dveře do Kremlu se ukázalo jako ohrožení bezpečnostních zájmů země.
Projev na sjezdu komunistů byl už jen smutným pokusem být viděn za každou cenu.
Hlavní je šokovat. Že je pravda někde ¸vlevo dole" je v ten okamžik úplně jedno.
Mezi těmito projevy jej ještě nějaký čas budou dávat lékaři dohromady.
Je ale otázka, co bude následovat příště?
U neřízené střely se neví, kam dopadne. Podobné to začíná být i s naším prezidentem dolních deseti milionů.
