Na farmářském trhu, aneb co se dá zaslechnout na ulici...

Občas dostanu chuť na kozí sýr či rajče co voní po sluníčku. Tak tomu bylo i dnes, kdy jsme se ženou kolem deváté ráno (či spíše dopoledne) navštívili farmářské trhy v Plzni na hlavním velikém náměstí. 

Cestou ke stánku s oblíbenou zeleninou z polabí jsem zaslechl velice zvláštní rozhovor.

U stánku s vínem naléval zřejmě majitel paní ve středně pozdním věku sklenku bílého.

Na dotaz co to vlastně pije, jí pán odvětil:

"Já ani nevím, ale vy tomu stejně ho.no rozumíte".

Zastavil jsem se na chviličku, abych slyšel, co na to dáma odvětí.

Ta jen špitla:

"No já jen, kdyby se mě někdo ptal".

Nevím, co útržku rozhovoru předcházelo, ani jaký směrem se následně stočil.

Jen mě zarazila přímočarost pána, který použil tak drsný výraz a paní se vůči této invektivě ani neohradila.

Vzpomněl jsem si na říjen loňského roku. Se synkem jsem byli 5 dní v Provence na kolech.

I když nakonec byl Mont Ventoux nad moje síly, byla to nádherné dovolená v úžasném kraji.

Součástí cyklistického putování byly i vinice ve vyhlášené oblasti Châteauneuf-du-Pape.

Při návštěvě a ochutnávce vín v mnohých vinařství zdejší oblasti se k nám všude chovali podobně, jako k turistům např. z USA, kteří zde zakoupili několik beden lahodného vína.

Přesto, že jsme přijeli na kole a bylo zřejmé, že právě my dva letošní tržbu příliš nezvýšíme.            

Provedli nás zdejšími sklepy, a pohovořili o historii a plánech místní domény.

Po ochutnání několika vzorků jsme většinou zakoupili jednu lahvinku, kterou jsme na nejbližším kopečku znalecky hodnotili, až byla prázdná.

Ještě nyní mně znějí drsná slova vinaře z dnešních farmářských trhů v hlavě. 

Jistě, řekl to proto, že paní které naléval si to nechala líbit.

Avšak náš bohatý jazyk skýtá tolik možností, jak to sdělit s jistou dávkou slušnosti a obsah zůstane stejný...