Moje rasistické dětství...

Jistě to znáte všichni. Co bychom si měli pamatovat, vypaří se jako přátelství s Ruskem na věčné časy .Něco vám ale v hlavě zůstane a celý život je krátký na to, abyste to zapomněli. Tak to mám s písní Děti černé, žluté, bílé.

Už ten začátek… Bílé sbírá hříbky v lese, černé běhá po pralese.

Proč by mělo bílé sbírat nejznámější houby (ne nejlepší) a černé je odsouzené k běhání po pralese?

Za to, že jsem to, byť nevědomky, ve škole se souškou učitelkou zpíval, by dnes již pokleknutí nestačilo.

Žluté, černé, bílé, hnědé, hnědé na slůněti jede, bílé jede na saních, černé neví, co je sníh.

Tak mně z toho ti černí nevychází nejlíp… Zbývá jim prales a neznalost.
 

Celý text si můžete přečíst zde:

https://www.poradte.cz/…tml

Už to z hlavy asi nedostanu, leč celá ta hysterie s omlouváním se za mnoho generací zpět mi přijde naprosto zbytečná.

Každý národ má svého kostlivce ve skříni.

My se naštěstí nemusíme stydět za kolonialismus a za tisícovky usmrcených či zobchodovaných lidí jiné rasy. Myslím si, že „zápaďácké“ nelogické odsuzování nás, Čechů, není fér.

Naopak nechvalné případy (např. omluva dabéra Inda Apůa ze Simpsonů nebo Kamara z Rangers po utkání se Slavií) v nás spíše otvírá to horší co máme, a hrozí, že kostlivci se ze skříně dostanou i jinde než tam, kde byli zavření.