Takže podstatou sdělení té paní odbornice bylo, že se má navázat oční kontakt a dát mu čas na zpracování toho, co se má dít.

"Musíte mít od něj souhlas...," píše následně pan bloger.

Moc mě mrzí, že blogeři nenesou zodpovědnost za odfláknuté nebo přímo úmyslně překroucené informace.

Název zdrojového článku ze kterého autor blogu čerpal zní cituji:

"Měníte dítěti plenu? MUSÍTE MÍT OD NĚJ SOUHLAS, ŘÍKÁ ODBORNICE....." konec citace.

Dál je v textu zdrojového článku cituji:

"VYMĚNÍM TI TEĎ PLÍNKU, JE TO V POŘÁDKU? SAMOZŘEJMĚ ŽE DÍTĚ NEODPOVÍ, ANO MAMI TO JE SUPER....." .Bohužel psycholožka v článku nevysvětlila, co s dětmi, které se "šprajcnou"?

Tak nějak nevím, jestli je pro vás problém přečíst jasný a srozumitelný text na aktuálně.cz, jak potom chcete diskutovat o svéprávnosti?

Myslím, že autor blogu poněkud překroutil smysl sdělení. Nejde ani tak o souhlas, jako o to, aby dítě vědělo, co bude následovat.

Některým dětěm je všechno fuk, ale dost dětí těžce snáší, když nevědí co se děje.

Moje dcera byla například přecitlivělá na bolest, těžce nesla každé škrábnutí nebo i malé pohmoždění. Z toho plynulo, kromě jiného to, že byla vyjímečně opatrná a rozvážná, ale také dost nedůvěřivá při manipulaci. Přitom stačilo jí (pravdivě) vysvětlit, co se bude dít (paní zubařka si tímhle zrcátkem prohlédne zoubky, na každý ťukne tímhle háčkem a spočítá je), v případě nevyhnutelné nepříjemnosti, např. očkování nebo odběru krve, domluvit patřičný zbůsob uvolnění stresu (až to bude bolet, klidně křič, ale nesmíš se cukat) a nebyl žádný problém, spolupracovala vzorně. Jenom právě u lékařů bylo v některých případech nutno najít toho pravého (zejména zubaři často raději dítě dvacet minut násilím zmermomocňují, než by mu pě minut vysvětlovali, co se je potřeba udělat).

Ono by neškodilo, kdyby se rodiče občas vzpamatovali a nezacházeli s dítětem jako s nesvéprávným objektem, kterému je například třeba co chvíli rozmatlat nasliněným kapesníkem obličejík a to očividně proti jeho vůli...

To je fakt, svéprávné dítě a ani ho nenechají přeběhnout ulici.

"aby rodič kontaktoval dítě očima, dal mu najevo své záměry a ponechal mu prostor, aby informaci zpracovalo"

To je ale něco jiného, než že od dítěte musíte mít souhlas a ano, funguje to. Fungovalo to s našimi dětmi a s vnukem to funguje taky, když mu řeknu, co budeme dělat, tak se nehádá a nevzteká a přebalení je v klidu a pohodě. Ještě nemluví, ale rozumí moc dobře a sám komunikuje nonverbálně. A když mu dám ten "prostor, aby informaci zpracoval", tak mi třeba sdělí, že při tom nutně potřebuje mít v ruce autíčko.

Zajímavý, že u mých dětí fungovalo, že NECHTĚLY nosit pokakanou plínu, která dráždila jejich genitálie. Ale jak píšete, každé dítě to má jinak. Tak to necháme na nich a potom ať se starají kožaři.

Při přečtení názvu blogu jsem čekal nadsázku. Přišlo zděšení. Možná se za chvíli bude zaměstnavatel ptát zaměstnanců, jestli by jim nevadilo, aby chodili do práce, když dostávají mzdu apod. Vám karma

To není špatný nápad, jen bych to trochu zjednodušil. Dítě by pomocí aplikace v chytrém telefonu zadalo dny a hodiny kdy s přebalováním souhlasí. Dále by tu bylo pohotovostní tlačítko v případě náhlé příhody. Doufám že odbornice získá nějaké dotace aby mohla svůj projekt dotáhnout do zdárného konce. Ještě mě napadá jeden nešvar rodičů, takové to "prdění" pusou na bříško, nikdo dodnes nedovede popsat všechny negativní dopady na sexualitu postiženého miminka. Odbornice by se měla tímto tématem okamžitě zaobírat.

Otřesné. Její blábol neměl vyvolat diskuzi, ale huronský smích.

Vám karma.

No to me soklo. Zavrit tu "odbornici" a ji podobne na dozivoti do ustrani.

Taky jsem zírala. Maně vzpomínám, že výměna pleny občas znamenala celkem slušný souboj.