Od malička jsem se těšil na sportovní zprávy. Pokud nefandil na stadionu svému oblíbenému klubu, alespoň sledoval v pořadu BBS, Dohráno apod., jak zápas probíhal. Nyní jsou sportovní zprávy jen o tom, jaká liga či šampionát jsou
zrušené či odložené.
To, co jsem si nikdy neuměl ani představit,je skutečností.
Nesleduji na netu live zápasy Juventusu Turin, Viktorie Plzeň, či Bayernu Mnichov.
No a s určitým potěšením zjišťuji, že se bez toho dá v klidu přežít.
Je možné (samo v roušce) vyjet na kole, poznávat krásy okolí a zároveň zlepšit svoji fyzickou kondici.
Mnohem více přemýšlím nad tím, že role sportu se nejen u nás se smrskla na oblečení dresu oblíbeného klubu a zviditelněním na stadionu. A tím i podpoře plujících kapříků, hruštiček či jinak označených úplatků ve vrcholovém sportu.
Sport by tu měl být pro všechny. Žijeme 12 let v nové výstavbě na kraji města,
Bydlení tu našlo cca 800 lidí. Je zde 1 pískoviště.
Na plácek,kde by se dal zahrát fotbálek se zapomnělo. Ti šikovnější hrají v místním klubu.
Na ty ostatní asi zbývá navléci si zmíněný dres.
Před cca čtyřiceti roky začala na Butově éra železných mužů.
Za 18 hodin bylo nutné uplavat 2 km, ujet 200 na kole a na závěr uběhnout 20 km.
Zvláště 200 km na kole v kopcovitém okolí Stříbra dalo opravdu zabrat. Nehledě na technické vybavení 80. let. Přehazovačka měla 3 převody a příp. defekt mnohdy znamenal ukončení .
Absolvoval jsem 5 ročníků a mám na ně ty nejlepší vzpomínky. Večer se posedělo, vypilo pár piv a ráno po vyspání v chatkách se rozdávaly pamětní medaile.
Pro úspěšné absolvování bylo nutné trénovat. A to nejen tu jednu svojí oblíbenou disciplínu.
Uběhlo pár let a železný muž se změnil na olympijský. Tzn. 1,5, 40 a 10 km. Ti nejlepší to měli pod 2 hodiny a účastnili se hlavně závodní týmy. Sundali neopreny, a za půl hodiny všichni odjeli...
Uvedený příklad se mi jeví jako typický. Když jedu na kole kolem kdysi vybudovaných sportovních plácků, hrají tam většinou nohejbal pro radost dědulové.
Tenisové kurty v době, kdy se vše mohlo, zejí většinou prázdnotou.
Pláčeme nad tím, že v hokeji nám ujíždí vlak. Kde se to mají špunti naučit? Všichni nemají tatínky, kteří by je vozili před svítáním na tréninky na zimní stadiony. Nehledě na značnou finanční náročnost.
Dětí se u nás rodí málo. Tím spíše bychom měli mít propracovaný systém u mládeže. Jako základ vidím atletiku, která rozvíjí všeobecnou pohyblivost. Odborníci by následně pomohli s výběrem, který sport je konkrétně pro děti nejvhodnější. Podobně jako to dělají v Norsku.Země se 4 a půl miliony obyvatel je v zimních sportech (a nejen v nich) na úplné špičce.
Myslím,že sport by tu měl být především pro všechny. Ne v hledištích stadionů, ale na hřišti, na kurtu, či v bazénu. On i ten zákeřný virus mutant by si potom hledal cestu k uchycení a rozvíjení mnohem obtížněji.
