Fotbalový míč, který daroval Vladimír Vladimírovič Donaldovi prověřují americké tajné služby. Kim si vozí vlastní záchod, neb z jeho útrob by se mohl svět dozvědět tajemství kimči, či něco ještě mnohem důležitějšího.
Svět je dnes jedna velká vesnice. Za 10 minut si člověk může objednat a zaplatit letenky v podstatě do celého světa. Tedy toho svobodného.
Země s dlouhým názvem, což je, jak se zdá jejich největší bohatství se jen tak někomu neotevřou. Pokud ano, je to jako v KLDR smutné putování po nalajnovaném chodníku, který končí pokloněním u sochy Kim-ir-sena.
Zdálo by se, že lidé pokud mají možnost svobodného cestování, budou mít k sobě blíž.
Hlavy států nás v poslední době přesvědčují o opaku. Nedají z ruky propisku, s níž podepsali v podstatě bezvýznamný dokument, vozí si vlastní záchody a z míče který je určený ke kopání se stane doliční předmět jako vystřižený ze seriálu Akta X.
Na hranicích s SRN otevíráme kufry a lámanou němčinou vysvětlujeme, že se jedeme koupat a ručník je určený na ležení.
Pod pláštíkem GDPR, novodobého strašáku se školíí stovky lidí na odborníky, aby vysvětlili dotazujícím banality, jaké byly ještě před pár lety úplně jasné a nemuselo se o nich vůbec hovořit.
Za chvilku si budeme asi všichni vozit vlastní záchody. Co kdyby nás Velký bratr sledoval a z našeho l..na by mohl o nás mohl napsat román. Je to všechno k pláči nebo k smíchu.
Po třiceti letech života v šedivé, svázané a udavači prošpikované společnosti to vypadá, že se někomu po ní stýská a touží po návratu.
George Orwell jistě netušil při psaní svého vynikajícího románu 1984, jak brzy se utopie stane skutečností.
