Co jen mi dnešní situace s Ukrajinou připomíná?

Když vidím, do jaké "společnosti" se dostanu, ani se mi nechce psát. Sexy mozek oživuje Norimberské zákony a Větva řeší situaci turistů v městečku Sosua na druhém konci světa. To, co se dnes děje mě začíná připomínat Mnichov 1938.

Původní nadšení a slibované dodávky zbraní a letounů dostávají povážlivou trhlinu.

Ano, dodáme vám stíhačky, ale nesmí být od nás.

Polsko chce, aby celá transakce proběhla v režii USA.

Ta se bojí a operuje se stanovami NATO.

Další země posílá rezavé zbraně, to je lepší než je vozit do sběrného dvora.

Británie, kdysi samostatná a hrdá velmoc apeluje na své vojáky, aby se vrátili.

Na každé velké akci nosí účastníci stužky v barvách Ukrajiny, ale nechali jsme v tom napadenou zemi, v čele s Vlodymyrem Zelenským samotnou.

Lavrov přijede na jednání s ukrajinským partnerem bez mandátu cokoli rozhodnout.

Dál hlásá do světa lži, že Rusko nehodlá nikoho napadnout.

A výsledek...miliony lidí utíkají, aby zachránili nejen pro sebe, ale hlavně pro děti holý život.

Přívrženci Putina i zde dál hlásají svoje bludy a kolik let je do okamžiku, kdy se i nám tohle všechno vymstí?

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Vladimír Havránek | čtvrtek 10.3.2022 12:53 | karma článku: 28,74 | přečteno: 860x