Nepolitičtí politici a nestraničtí straníci

Politikem se člověk stává v okamžiku, kdy přijme a začne vykonávat politickou funkci. Neexistuje rozdíl mezi politickou stranou a politickým hnutím. Pro strany i hnutí stanoví zákon stejná práva i povinnosti.

Proč tedy někteří politici a strany předstírají, že nejsou tím, čím jsou?

V politice se střetávají různé názory na řešení problémů společnosti. Tato názorová výměna je zdravá a užitečná. Právě v takové soutěži lidé také odhalí, co v nich ve skutečnosti je, kam směřují, komu slouží. Zda sobě, své skupině anebo společnému dobru. Jenže my Češi máme rádi klid. Raději žádné střety, žádnou soutěž názorů. Proto nepolitiku. Myšlení bolí, říkával TGM.
V českém prostředí mnozí považují politiku za špinavost, se kterou je lépe nic nemít. Kdokoliv tedy dělá politiku a tvrdí, že není politik, získává v očích voličů punc člověka lepšího morálního profilu, a to paradoxně bez ohledu na to, co fakticky činí.
Lidská kvalita je především věcí výchovy a hodnotového zakotvení. Nezřídka můžeme v praxi vidět, že leckterý reprezentant nepolitičnosti je schopen jednání, které by si běžný straník ani ve snu nedovolil. A jeho důvěřivý volič mu to odpustí a zvolí jej znovu. Vždyť to není politik!
Mnohem důležitější je tedy rozpoznávat cíle, úmysly a metody jednotlivých aktérů, než se nechat zmást nálepkami nepolitičnosti a nestranickosti.
Základem politiky musí být pravda, ne přetvářka.
Vladimír Derner

www.derner.cz