Pohádka o tom jak s poctivostí nejdál dojdeš...

nebo taky ne!!!! Aneb, marný boj s českým úředním šimlíkem....................................

Tak jsem nejspíš doplatila na to, že již mnoho let na jakékoli úřady nechodím, vždy odevzdám co se po mně žádá, neremcám a snažím se být slušná. Až předevčírem jsem byla okolnostmi donucena zavolat na úřad práce... Ale vezměme to popořádku. Syn je registrován na úřadu práce. Podotýkám že podporu nebere protože na ni "nemá nárok".rok byl bez jakéhokoli příjmu protože náš systém je postaven na hlavu. Před rokem se stal účastníkem dopravní nehody a byl těžce zraněn.Protože před úrazem pracoval na smlouvu o dílo tak neměl nárok na nemocenskou. Nicméně jsme se obrátili na sociálku zda by mohl dostat alespoň životní minimum. Na sociálce nám bylo řečeno, že by musel být registrován na úřadu práce. Tak jsme pokračovali v anabázi na úřad práce. Tam nám ovšem dost nepříjemná paní vysvětlila, že registrován být nemůže, protože je ve stavu nemocných. Abych to zkrátila, nepochodili jsme.Když mu před dvěma měsíci skončila nemocenská přihlásil se na úřadu práce, byl registrován nicméně podporu samozřejmě nedostal. A nastalo 17.4. měl jít syn na schůzku na pracák. Nechci se vymlouvat, nicméně vzhledem k okolnostem jsme na to on i my jako rodiče zapomněli. Stěhujeme se , do toho onemocněli oba mí rodiče a já byla pracovně mimo domov. Tak jsem syna poslala aby se o ně postaral a prostě jsme na schůzku zapomněli. Hned na druhý den jsem na úřad volala a v dobré víře, že pravda je nejlepší argument, jsem paní vysvětlila co se stalo a proč jsme na schůzku zapomněli. Paní mě téměř nenechala domluvit a dost nepříjemně mi vysvětlila, že se se mnou nehodlá vůbec bavit, že prostě do osmi dnů musí syn podat dostačující omluvu jinak bude vyřazen z evidence. Ještě jednou jsem se slušně pokusila paní vysvětlit, že se ji právě omlouvám, ona si toho evidentně nevšimla, a požádala jí o náhradní termín. Paní asi nabyla dojem, že jsem hluchá a velmi hlasitě mi zopakovala mantru o dostačující omluvě a případném vyřazení. Tohle už jsem ovšem nevydržela já, ačkoli jsem obvykle klidný člověk a s úředníky se ze zásady nehádám, nějak jsem zřejmě nepochopila co se po mně chce. Tak jsem se milé paní zeptala co po mně vlastně chce? Mám lhát, mám si vymyslet spoustu hloupých výmluv, či si sehnat falešné potvrzení od lékaře... Bylo mi řečeno ať si to udělám jak chci!!! V ten moment se ze mě stala trhovkyně a pro změnu jsem na ni začala křičet já. Nejsem na to pyšná ale popření všeho co mi od mládí vštěpovali, o poctivosti a pravdě mě vytočilo k nepříčetnosti. Prostě jsem na ni vykřičela, že kdyby si syn navixoval obličej načerno, tenhle problém by rozhodně neřešil, a ani by nezůstal bez jakékoli finanční pomoci. Jak je možné, že naší nepřízpůsobiví spoluobčané mají nárok na všechny dávky jaké je jen možné si vymyslet a slušný člověk je v podstatě vyhozen!!! Odpověď mi vyrazila dech " O to se vy nestarejte , do toho vám nic není! Chtěla jsem ještě poznamenat, že mi do toho sakra něco je, protože celý život poctivě pracuji a platím daně a z těch daní jsou oni placení ale upřímně , došla mi řeč a já zavěsila... Jen si tak říkám, proč učíme své děti, že s poctivostí nejdál dojdeš, že má za všech okolností mluvit pravdu... Vždyť při prvním kontaktu se skutečným životem zjistí, že to prostě nefunguje. Proč pro jednoho platí naprosto nesmyslná přísná pravidla a druhý nemusí nic a přesto si žije jak prase v žitě... Přestávám chápat tento svět a je mi z toho nanic !!! Omlouvám se že se tady takto rozepisuji o soukromých tématech, nicméně se obávám, že nejsem zdaleka sama kdo si potvrdil, že nejhorší havárie je srážka s blbcem !!!