Dobrý den přeji,

čtení je zajímavé, člověk se opravdu nenudí. Stylisticky je to opravdu dobré, čte se lehce, humor, ironie... Má to spád. Jen jedna věc je pro mě trochu těžko přijatelná - specifická povaha vypravěče. Je to tím, že předpokládám, že se opravdu jedná o realitu, ne o prózu (nebo jsem špatně pochopila?). Velká inteligence jakoby byla vykoupena neschopností empatie, kterou, myslím, při práci s lidmi potřebujeme. Přečetla jsem dnes všechny díly. Chvílemi jsem se smála nahlas, chvílemi jsem nechápala, proč tolik "slovní agrese", jak sám píšete ;-) (např popis uhrovaté dívčiny) Lze leccos napsat tak jak to je a přitom si zachovat lehkou ruku a nadhled. Tady z toho byl cítit  zbytečný útok. Nicméně se mi vaše blogy jistým způsobem líbí a číst je určitě budu.

Jde-li o prózu, pak mě matou opakované úvody s psycholožkou. Jde-li o realitu, pak vám přeji, ať se daří nejen v blogu... Učit musí být těžké.

Hezký den, paní Alžběto. Moc děkuji za reakci. Každá mě potěší. Píši si moc rád pro sebe, ale každá reflexe mi udělá radost, ať je pozitivní, nebo negativní :-)

Co se týče reálnosti... Jaromír je smyšlený stárnoucí učitel, táhne mu na padesátku, i když to jsem zatím nespecifikoval zcela přesně. Je to próza, zcela fiktivní, i když jednotlivé příběhy vychází z reálných zážitků. Ať už mých nebo mých kolegů a známých. 

Snažím se Jaromíra vylíčit jako poněkud chorobně nerudného, snad nepříjemného tvora, kterého semlel život, ale který se může změnit. Je až nepříjemně upřímný, což vyvolává pocit o jeho nedostatečné empatii, jak sama píšete. Přesně toho jsem chtěl docílit. Abyste s ním sympatizovala a přitom ho nesnášela :-)

Úvody s psycholožkou jsou záměrné. Počítám, že čtenáři zdejšího blogu nemusejí číst předchozí díly, a proto se trochu "opakuji". Vím, že to může být otrava, ale snažím se být co nejstručnější. 

Ještě jednou moc děkuji za reakci. A jsem moc rád, že jste se smála nahlas, protože přesně toho jsem chtěl docílit. 

Mějte se moc krásně a hezký večer.

V.V.