Se psy až za hranici možností

Hluboké lesy, čistý vzduch a vítr ve vlasech. Rozhovor s Kateřinou Kulhánkovou, která nachází v životě se psím spřežením vnitřní naplnění.  

Jak vypadá Tvůj běžný den se psy?

To se hodně liší podle toho, zda je zrovna sezóna (podzim/jaro).
V sezóně se soustředíme hlavně na trénink, kterému věnujeme cca 4-5 dní v týdnu. Zpočátku začínáme trénink na pár km kolem 30ti minut. Kilometry postupně navyšujeme, až se dostaneme i na 5ti hodinové tréninky. Předtím je ještě potřeba pejsky zavodnit a obléci do postrojů a po tréninku je zase svléci a nakrmit. Takže je to akce třeba i na 6-7 hodin. Samozřejmostí je i každodenní úklid kotců a výběhu.

A když je léto a my netrénujeme, tak se pejskům zase věnuji jinak. Trávím u nich volný čas, vyčesávám jim kožíšky, mazlím, drbu, povídám si s nimi a užíváme si klidu.

Co Tě dovedlo k životu se psím spřežením?

V roce 2013 jsem se rozhodla, že si chci pořídit vlastního psa. Kolega v práci mi řekl, že jeho bratr prodává štěňátka husky. Ani ne za měsíc jsem měla doma svého prvního haskouna, fenku Cody. Ten rok jsem si hned vyzkoušela závod s půjčeným psem na koloběžce a podívala se na pár závodů psích spřežení. Nadchlo mě to natolik, že jsem si koupila koloběžku a pořídila další dvě fenky. Jenže na koloběžku jsou 3 pejsci moc, tak jsem si pořídila čtyřkolku a na tu byli zase 3 pejsci málo, 4 pejsci neutáhli tolik, 6 už bylo lepší,  ale... Tímto způsobem jsem skončila na 12ti pejscích. Přítel má 7 pejsků, takže dohromady máme 19 chlupatých parťáků. Je to náš společný koníček, kterému se oba rádi věnujeme a uzpůsobujeme tomu i svůj život, jinak to nejde. Člověk už si jen tak nezajede na 2 týdny na dovolenou k moři, hlavní dovolená je pro nás spíše ta se psy někde v zimě na horách, neměnila bych...

Jak dlouho trvalo, než sis pořídila dosavadní smečku? Co je pro Tebe při výběru nového psa směrodatné?

Postupně během sedmi let. Většinou každý rok přibyli 2 pejsci. Ze začátku jsem vybírala prostě podle toho, jaký pejsek se mi líbil, jakou měl barvu očí, zbarvení srsti apod. Dnes už vím, že to byla chyba. V první řadě koukám na rodokmen, zajímám se o povahu a pracovní výsledky rodičů a předků, pověst chovatelské stanice, ze které si pejska pořizuji, jak jsou štěňátka socializovány. 

Kdy ses rozhodla, že se budeš se svým psím spřežením zúčastňovat závodů? Je možné, že by pro některé psy byly závody velmi stresující?

Na závody jsem začala jezdit hned, jak prvním holkám byl rok. To je věk, kdy se u nás může začít s pejskem závodit. Závody jsou stresující spíš pro samotného mushera než pro psy, tedy aspoň ne pro ty moje. Psům je de facto jedno, kde jsou, hlavně, že můžou běžet. 

Jsou dle Tvého názoru feny učenlivější na závody? Jak vnímáš soužití vícera fen bez psů? 

Já jsem začínala jen s fenami. Z 12ti pejsků mám pouze 3 psy, zbytek jsou fenky. Tím už možná odpovídám na Vaši otázku. Fenky jsou jemnější, vnímavější a řekla bych, že i rychleji učenlivější. Psi jsou ve spřežení zase ti siláci a dříči. V soužití není problém, pokud nenastane doba hárání. Feny jsou tou dobou hodně nervózní a přecitlivělé. No a psi zase ztrácí mozek a chtějí se pářit a navzájem na sebe žárlí a dochází občas k nepříjemným šarvátkám. Naštěstí období hárání u nás přichází 2x do roka, takže se to dá přežít. 

Do jaké míry zvládneš předem odhadnout jednání svých psů během společných aktivit?

Myslím si, že mám své psy hodně načtené, znám jejich povahy, vím, kdo se s kým víc či míň ,,kamarádí,, a jak reagují. Dokáži tedy už odhadnou varovné signály, kdy se někomu něco nelíbí, kdy je toho na někoho už moc, kdy někdo není ve své kůži apod.  

Mohl by se stát vůdcem každý pes ze smečky?

Vůdce ve smečce se přirozeně vyselektuje, je to jako u vlků, avšak není pravidlem, že to musí být nejstarší člen smečky, vždy je to ten pes nebo fena s dominantní povahou a přirozeným respektem. Vůdcem ve spřežení se zase zpravidla nemusí stát vůdce smečky. Ve spřežení jsou vůdčí psi nebo-li lídři ti psi, kteří jsou nejvíce inteligentní, nebojí se jít dopředu a vést za sebou další členy smečky, povahou hodně vyrovnaní a bývá to tak, že mají k musherovi nejblíž a jsou to takoví mazánci. 

Někteří musheři chovají své psy uvnitř domu. Není pro smečku seveřanů, přestože mají takto bližší kontakt s lidmi, přijatelnější žití venku?

To si nemyslím. Kdybych mohla, tak bych měla pejsky klidně doma, oni milují kontakt s člověkem a umí si tu domácí pohodu náležitě užívat, ale nikdy jsem neměla takovou domácnost, kam bych si je mohla vzít všechny najednou. Domů si beru vždy pejsky, kteří jsou nemocní nebo zranění. Tím ale nechci říci, že pobyt venku by jim vadil. Pořád to jsou seveřani a smečkoví psi a jejich chov venku je naprosto běžný a přirozený. 

Jaký sen by sis se psy ráda splnila?

Sny si plním vlastně pořád. Každý rok je ten sen jiný. Tento rok jsem si splnila sen a dokončila s pejsky severský závod v Norsku FEMUNDLOPET na 450 km. Teď bych si strašně přála jet jakýkoliv závod hodně na severu, vlastně by to ani nemusel být závod, ale prostě jen jet se psy a na obloze vidět polární záři. To je asi jediné, co jsem doposud se svou psí partou nezažila. 

Co bys poradila lidem, které sport psího spřežení zaujal, ale nemají doposud žádné zkušenosti?

Nebát se a ptát se, ptát se, ptát se. Je spousta musherů, kteří rádi poradí, vysvětlí, pomohou a pozvou do svých kenelů. Každopádně je ale důležité nezapomenout, že psí parťák tu bude několik let a zvážit i vlastní možnosti a čas, který jste ochotní tomu věnovat. Konkrétně husky není pes, kterému stačí několikaminutová procházka kolem paneláku. Takže opravdu si to rozmyslet a jít do toho s vědomím, že tihle akční psi neopijete rohlíkem. 

                                                           Děkuji za rozhovor.