Kvůli jedné větě

Kvůli jedné větě napsala Dita Ambrožová svoji novelu Poslední léto. Ta věta zní: „Kdybych s někým bydlela, byla bych protivná na něj, ale já tady nikoho nemám, tak jsem protivná sama na sebe“ (str. 135).

Zdroj: obrázky google

Aniž by to autorka tušila, popsala v chování dospívající dívky typické příznaky emočně nestabilní poruchy osobnosti. Patří k nim zoufalá snaha vyhnout se opuštění, nestabilní a napjaté mezilidské vztahy, chybějící vědomí vlastní identity, impulsivní chování a bouřlivé výkyvy nálad, chronický pocit prázdnoty, nepatřičné projevy hněvu a další.

Všechny tyto příznaky jsou výstižně popsány v knize „Nenávidím tě, neopouštěj mě“ od autorů Kreismana a Strause, které vydal Portál v roce 2017. Zde se také dozvídáme, že některé příznaky, které popsal Sigmuid Freud počátkem minulého století jako hysterii, jsou ve skutečnosti projevem této nestabilní poruchy osobnosti, zvané též „hraniční porucha“. A jako třešničku na dortu se dozvídáme, že se v populaci jedná o nejrozšířenější poruchu osobnosti.

Petr A. Bílek svoji recenzi knihy Terezy Semotamové „Ve skříni“ pro Respekt v r. 2019 uvedl větou:„ Kdo čte současnou českou prózu vytrvaleji, už si nejspíš všiml, že se v ní hromadí divné ženy“. Tuto větu cituji z knihy „Proč jsme tak naštvané“, kterou napsaly autorky Šárka Homfreay a Michaela Karásek Čejkové. Dodávám k tomu pouze, že ony „divné ženy“ nesou povětšině známky emočně nestabilní poruchy osobnosti.

Jak je možné, že takové „divné ženy“ tolik muže přitahují? Na jednu stranu jsou extrémně citlivé, vzbuzují soucit a muži jim rádi pomáhají. Na druhou stranu jim chybí empatie, ve svém pocitu vnitřní prázdnoty se obávají opuštění a osamocení, na což reagují nevysvětlitelnými výbuchy hněvu proti svým nejbližším.

Abychom byli spravedliví, emočně nestabilní poruchou osobnosti trpí obě pohlaví. Zatímco však ženy se svojí poruchou končí většinou na léčení, muži končí zpravidla ve vězení.

A ještě jeden postřeh na závěr: Kvůli tomu, že pacienti s hraniční poruchou osobnosti mají problém s vytvořením vlastního hodnotového systému, větší svoboda je pro ně paradoxně spíše vězením! Z toho důvodu pozor před volbami. Pro „hraničáře“ je svoboda vězením, a proto je budou přitahovat spíše strany autoritativního typu.