O duchovní návštěvě Bratislavy,jedné blondýnce a sprostém malíři

Milé děti, to, co vám nyní hodlám vyprávět, je velmi podivné, nechutné a místy i poněkud přisprostlé.Nicméně, každý z nás má občas nějaký ten důvod k oslavě.A každý z nás také ví, nebo alespoň tak trochu tuší, jaké jsou plány na obvyklý průběh oslavy(dám pár kusů a půjdu) a jaká je dosti často realita(krutá,návraty s kokrháním kohouta v zádech nejsou často výjimkou).Zkrátka, když se daří, tak se daří.A to, co si za chvilku budete číst,bude jeden podobný příběh.

Pro jistotu si jej rozvrhněme na několik časově oddělených sekcí:-)

12:00-13:00

Poněkud pochybný oběd v závodní kantýně má velmi zajímavý vliv na kolegu Hanse-navrhuje, že je načase oslavit naše pracovní úspěchy.Jakékoliv protesty typu "nemám čas", "slíbil jsem ženě,že budu brzo doma","nemám chuť na pivo" reaguje svým typickým způsobem.Vyhroceně."Aaaa....pán má zase problém.....že ty máš nějakou babu?"Pod nátlakem (míněno samozřejmě ironicky) já, i druhý kolega (Honza) kapitulujeme.

13:01
Jeden telefonát do oblíbené hospůdky U merlina řeší vše.Stůl pro tři lidičky je zabukován, a od katastrofy v podobě příštího rána nás zachrání snad už jen zázrak, nebo zrušení rezervace, případně uzavření všech hospod v ČR z důvodu nedostatku alkoholu.Což je ovšem utopie, že.
Blíže realitě je už snad vyplnění a odevzdání žádosti o vytvoření jaterního štěpu:-)

17:00
Práce hotova, je čas jít domů, převléknout se z nesnesitelného kvádra do civilu a užít si posledních pár okamžiků střízlivosti.Get ready for hell,boys:-)

20:00
Merlin nás vítá svou obvyklou pohostinností.Nerad dělám reklamního agenta, nicméně v tomto případě musím.Příjemné posezení (možno i v kůži), dobré pivo(co dobré...není výjimkou,že po večerní návštěvě občerstvovacího zařízení strávíte druhej den na hajzlu.To tady neplatí), snad ještě lepší nabídka jídel, příjemná a rychlá obsluha....radost pohledět.
A tak není divu, že u všech stolů včetně našeho probíhá velmi příjemná, i když občas trochu vulgární.Pokud bych to chtěl nadsadit, řekl bych, že bar nestíhá objednávky.A Hans není najednou jako obykle vyhrocenej.Buď si to schovává na později, a nebo na něj má tohle prostředí poněkud zvláštní vliv.Tedy kromě toho, že svým obvyklým způsobem somruje cigára....a my můžeme jen doufat, že nám ta slíbená piva zaplatí.

23:59
Bohužel, i hostinský a přilehlí barmani musí někdy spát.Jaká to škoda:-).A tak jsme odsouzeni k poslední objednávce(ne, kola nebo juice to vážně nebyl) a k následné úhradě škody.Během konzumace posledních kousků máme velmi nebezpečné nápady.Například zvažujeme, že by tuhle náštěvu oblíbené knajpy bylo dobré ještě někde oslavit(a je nám všem upřímně jedno, že se jedna oslava právě odehrála).První návrh, který padá do pléna, je zřejmě nejlogičtější-jde se do Collinse, ten je nejblíž.Jenže "pan Vyhrocený" má problém.Nelíbí se mu obsluha, buď "velryba", a nebo "smrtka poháněná vzduchem".
Plus osazenstvo ze všech koutů okraje galaxie.Pasáci, gambleři, vyděrači a taxikáři.A retardi.Návrh je zamítnut, a my vyhozeni z hospody ven.

00:20
Ne, do Collinse se vážně nejde.Jsme už hezkých pár metrů "za ním".A Hans má zase hlad, a Honza jakbysmet.A já pochopitelně taky.Takže se jde na gyros, kde se můžeme docela dobře dohodnout ohledně dalšího postupu.

00:25
Při konzumaci arabských pochutin je konečně rozhodnuto(a Hans mnou a Honzou přehlasován)-jde se do Kamči.
Následná cesta tramvají probíhá až podezřele v pohodě.Jako by to mělo něco znamenat.

00:40
Bar u Kamči byl shledán vhodným k návštěvě, čili usedáme k vysokým stolkům a objednáváme první rundu.První, co je podezřelé je fakt, či chcete-li obecné zdání naší bandy, že všichni něco slaví.Zvláště pak stolek směrem k dámským záchodkům.A obzvláště pak pán v jeho čele,který tak nějak připomíná odulejší verzi Kristiána Kodeta.Krom přátel sedících okolo něj je zvláštní jedna věc....totiž ta spousta skleniček na whisky,plus jedna plná...bourbonu,či whisky.Barman nestíhá a pán si ho dobírá poněkud nestandardním a nespolečenským způsobem.Ty vole kde s tim seš....pane ja se omlouvam....To tady jako mam čekat rok nebo co?Se omlouvam....Ale dioprele....viš hooovno....Blondýnka po jeho pravici se ho snaží korigovat.Bohužel se dozvídá to samé,co barman.Že ví hovno.

1:30
Hans se asi po stopadesáte ptá Honzy, jestli ho u sebe nechá přespat.A kdy že jako hodlá vyrazit.Honza prohlašuje, že za chvíli, a kdovípokolikáté objednává další kusy.Hans je zase vyhrocenej.Už půl druhý hodiny ze mě doluje něco vtipnýho, jenže já už zkrátka nemám munici.Tak už to někdy chodí.

1:40
Hans hrotí Honzu.Honza nemá dopito a evidentně nehodlá jít domů.Já taky ne.Hans nám nadává do kokotů či kýho výra, a objednává si taxíka.
Pán u vedlejšího stolu se naváží do svého okolí, které to s výjimkou již zmiňované blondýnky tak nějak nedává.?Manželka?s kumpánem po jeho boku se zvedají.
"Ty máš zase dneska náladu,tak my radši jdem".
Dostávají další reflexivní odpověď...hádejte jakou.
"Dioprele..."
"Tak zítra ahoj", pronáší ?manželka?...
..a nechat vás hádat, jakou dostává odpověď, by bylo nošením sov do athén...:-)

2:30
Pán padá ze židle, a barman s blondýnkou se ho snaží zvednout, nakonec úspěšně.Čeho se jim dostává nazpět jako díky, je nabíledni.Ten člověk má evidentně minimálně univerzitu I.P.Pavlova.Nicméně je natolik střízliv, že objednává další rundu...whisky.S Honzou pokračujeme v nastálé debatě.A objednáváme si další dvě piva.

3:00
Komunikace poněkud upadá.Nejen u nás, ale i u protějšího stolu.To vypadá na alianci, sakra.Blondýnka odchází na toaletu a pán tudíž hledá někoho k rozhovoru, než se vrátí.A kdo je nejblíž?My.Kurva.Začíná mlít něco o tom, že přijel z Anglie na otočku a jak ho tady všechno sere.Na jakékoliv námitky reaguje svým naučeným způsobem.Hádejte jakým:-)Začínám přemýšlet, že o tom napíšu do blogu.

3:05
Blondýnka má asi nějakej problém, protože se ještě nevrátila.A pán zjišťuje, že můj kámoš i já vypadáme jako zkurvený kravaťáci, a pod touto záminkou se do nás začíná navážet.Hlavně do mýho kámoše.Já snad toho Kodeta pozvu ven.Nicméně mi celá situace připadá neskutečně humorná, a tak to zkouším podat poněkud vtipněji.Nicméně se dozvím vcelku standardní věci.Že mám jít doprdele a že vim hovno.Jaké mi to novinky.

3:10
Konečně.Blondýnka objevila dveře od hajzlu, a po zhodnocení situace dostává spásný nápad.Totiž, že odvede pána domů.
Pán se snaží tvrdit, že má zaplaceno.Blondýnka mu nevěří, a ptá se raději barmana.Pán je její nedůvěrou zklamán.A taktéž barmanovým přístupem.Oba tudíž dostávají odpovídající jména.A dozví se i to, co se pravděpodobně dozvídali celý večer.Kam mají jít, a co vědí.Následně blondýnka popadne chlapíka, a mizí spolu ve dveřích.

3:15
Dáváme si venku s barmanem cigáro.Nadává na kokotský zákazníky a nám nezbývá, než souhlasit.Také nám obohacuje obzory o bydliště oné blondýnky-jde prý o blízký escort servis.I kdybych mu nevěřil, je to zajímavý.A do článku použitelný.

3:26
Blondýnka se vrací do baru a zjišťuje, že jedinou společnost jí můžeme dělat my dva, tedy pokud nepočítáme barmana.Padají obvyklé kecy o soukromí, o práci(dokonce tvrdí, že nepracuje v escortu.....no možná má v nějakým fordu kancelář, kdo ví, napadá mě).A omlouvá se za pána.Nám ta situace přišla humorná už od začátku, takže s tím nemáme problém.A hovor může jít dál.A barman taky, až donese další piva.Asi nikdo nechce vidět ten účet.

3:59
Blondýnka se ukázala jako velký fanoušek historie, zvláště pak rakousko-uherska.A jelikož je to slovenka, tak propaguje především....uhersko.Moje mozkový buňky zase propagují spánek.Rozhodnutí dát si dvacet je jednomyslně odsouhlaseno.Přichází tma.

5:29
Z dálky ke mě pronikají hlasy mluvící o Bratislavě.Mozek šrotuje na plné obrátky a čuje pěknej průser.Kurva.Jak jsme se sem dostali?Zmateně koukám okolo sebe.Krom kámoše a blondýnky nic nepoznávám.Ani bar, ani lidi co sedí vedle mě.Oni nás snad unesli....do Bratislavy.Musíme se odsud nějak dostat, kurva.Snažím se okolí naznačit, že asi vypadnu."Nikam nepudeš,dáš si ještě jedno!" prohlašuje chlapík vedle mě a jeho pravice dopadá na moje rameno.Vedle toho ještě stíhá nadávat kolegovi po jeho pravici do zku*venejch slováků.Pán se brání.Začíná hádka.Někde v dálce slyším něco o Uhersku.

5:45
Platím svůj první účet v Bratislavě.A doufám, že taky poslední.Zdravím všechny u stolu a i přes námitky padám na ulici.
Takže nás neunesli, sláva.Cestou do kopce zapínám autopilota a nastavuji souřadnice směrem domů.

6:00
Houm,swít houm.Byl jsem dokonce tak nakárovanej, že jsem zvládnul i nákup u blízkýho vietnamce.A koupil jsem i něco morčeti.Vítá mě svým obvyklým jásotem.Zapínám notebook a ACDC.Řvou na plný vajce, já si odkládám svršky a jdu nahej spát.To zas byla jednou akce.

Tak jsme konečně ve finiši, vsadil bych se, že máte radost.Nicméně, neodpustím si pár slov závěrem:-)

Bývá zvykem dát každému příběhu nějaké vyšší poslání.I tenhle jedno má.Nebudu tvrdit,že je kdovíjak na výši, když to není pravda,ale každopádně vězte, než překročíte práh hospodský,že:

NADMĚRNÉ MNOŽSTVÍ ALKOHOLU V KRVI MŮŽE ZPŮSOBIT POCIT PŘÍTOMNOSTI V BRATISLAVĚ!!!!"

Ale teď už vážně,konec.......