Sexuální mašina

Mám jednoho kamaráda...teda kamaráda...spíš toho člověka znám. Je docela sympaťák a fajn, ale rozhodně je lepší držet si ho dál od těla. Myšleno doslovně. Co se výběru partnerky týče tak je celkem dost nenáročný. Bere prostě co je zrovna po ruce. Na kvalitě mu zkrátka zrovna dvakrát nezáleží a frčí si na kvantitu. Taky dost pochybuju, že by s ním některá holka šla víc než jednou…A jelikož jsem teď momentálně v Itálii, nenapadla mě pro něj lepší přezdívka než pan Piccolo, ať už tím myslím cokoliv.

Takhle nějak vypadal jeden z jeho mnoha „zářezů na pažbě“… Byl první máj, večerní máj byl lásky čas…Jedinečná příležitost na nějakou pořádnou studentskou kalbu…nějakou chodbovku = vyvalení na chodbě u pokoje na koleji, nejlíp s flaškou něčeho s obsahem etanolu v ruce a bandou přátel. Tak takhle nějak to tenkrát začalo… Kromě již zmiňovaného pana Piccolo tam byla i moje dobrá kamarádka, říkejme jí slečna Mega. Je to fajn žena, přímá, upřímná, rázná a s ničím se moc nemaže. Když někde je, tak je jí zkrátka všude plno. Mám ji ráda. Tak tihle dva se prostě na jedné takové akci sešli. No jo jenže nám nějak došel alkohol, což není nic neobvyklého. Po zdolání několika flašek vína a jedné památné flašky Pražské vodky, kterou to tak nějak všechno začalo, jsme se rozhodli zajít do studentské knajpy. Když holt chytnete slinu, tak se nedá nic dělat. V hospodě jsme úspěšně pokračovali v pití vodky. Slečna Mega a pan Piccolo seděli vedle sebe a po třetím panáku našli společné vibrace a souznění, dalo by se říct, že i společnou řeč. Začala klasická ošahávačka pod stolem a kontrola tělesných proporcí ohmatem. No a než jsme se nadáli, tak pan Piccolo a slečna Mega nenápadně zmizeli. Nejsme včerejší a bylo nám jasno… Pokračovali jsme v pití a užívali si dobře našlápnutý večer. Najednou se do dveří vřítila moje kamarádka slečna Mega. A to opravdu stylově. Po kolena do bahna, rozcuchaná, rozžvejkaná a totálně mimo. Nedostali jsme z ní skoro nic, jediné co jí zajímalo byla skutečnost, že cestou někde ztratila mobil a to, že vypadá jak přejetá kombajnem, jí nijak nerozrušovalo. Jeden kamarád se nabídl, že jí pomůže v pátrání po telefonu. Vrátili se tedy společně na místo činu do řepkového pole, ale místo mobilu našel nějaký kus bílého zmuchlaného cucku. Po důkladném ohledání přišel na to, že je to pravděpodobně podprsenka slečny Mega, kterou očividně nijak výrazně nepostrádala. Slečnu Mega jsme odvedli na kolej a uložili k spánku. Na pokoji jsme nakonec objevili jí tolik postrádaný mobil. Pan Piccolo dorazil na kolej ve značně podobném stavu. Jeho spolubydlící nám při ranní session nad šálkem kávy vylíčili jeho velký comeback. Představte si, že se učíte na zkoušku a najednou na chodbě slyšíte strašné rány, které se přibližují, jako když člověk jdoucí po chodbě naráží o stěny a tímto způsobem se pohybuje kupředu. A na závěr se otevřou dveře a do pokoje vám doslova vpadne spolubydlící ve značně havarijním stavu a zůstane ležet na zemi. Totálně na mol, totálně do bahna. A vy si jen domýšlíte, kde asi byl a co asi dělal. Jen málokoho by asi napadlo, že juchal v řepkovým poli. Paradoxní bylo, že slečna Mega měla zrovna ten večer volný pokoj, protože její spolubydlící byla s námi v hospodě. Ale není nad pravou žlutou řepkovou romantiku. V závěru se vlastně nic nestalo: pan Piccolo ani slečna Mega si ráno nic nepamatovali, mobil se našel, bahno z kalhot se vypralo, kocovina vyležela. Touhle historkou se bavíme dodnes. Jen snad v onom památném roce zaznamenalo středočeské zemědělské družstvo nižší výnosy řepky olejky…tak šetřeme olejem, bo nikdy nevíme kdo se kde bude zase muchlovat…