Poslechnout srdce

Tolik věcí by mi ušetřilo, kdybych se naučila poslouchat svoje srdce. Jenže jakým divným jazykem to ke mně mluví, že mu nedokážu rozumět. Buch…Buch…někdy pomalu, někdy zase rychle.

Vždycky když ponořím hlavu do vody, slyším ho. Spokojeně si ťuká do rytmu. Datluje tu svoji morseovku, ke které neexistuje kód. Kdyby se tak naučilo mluvit, ale chápu že má hodně práce…udržet 6 litrů krve v oběhu asi není žádná sranda a čeština má tolik pádů a vyjmenovaných slov a tvrdý a měkký I. Třeba by se mohlo naučit anglicky.

Mohlo by mi pak říct, co můj mozek poznat nedokáže, co myšlenky nedokážou zachytit. A navíc ten jejich věčný souboj…dělají si věčně naschvály. Mozek míní tohle a srdce si zase mele tu svou. Kdyby spolu už konečně taky začali vycházet. Ostatně oboum by mělo jít o moje blaho…když budu šťastná já, budou přece i oni.

Jak mám poznat, co je pravé a co ne? No řekněte sami, jak poznáte, že vaše srdce bije ve správném rytmu pro toho správného člověka? Moje babička, když ještě žila mi říkávala, že TO prostě poznám a všechno se vyčistí a budu TO vědět. Babičko, myslím že to nepoznám. Možná to ještě nepřišlo nebo to můj mozek všechno bojkotuje, abych nebyla pak tolik zranitelná.

Slyšet tak jednou svoje srdce a vědět, co říká…ME AND YOU