Jak sehnat podnájem a nepřijít o čest aneb italští muži podruhé

Něco takového se snad může stát jen v Itálii…no vlastně se to může stát naprosto kdekoli, ale mě to zrovna potkalo tady. Nebo to taky může být mnou…prostě jsem mucholapka na úchyly.

Jak už jsem dřív psala přijela jsem do Itálie na nějakou dobu studovat. Ještě před odjezdem jsem si přes internet sehnala podnájem přes jistého Ivana. Posléze jsem zjistila, že Ivan je lehce nablblý a že podnájem mi celkem dost nevyhovuje. Mít postel v místnosti, která je kombinací kuchyně, obýváku, předsíně a jídelny, se mi teda opravdu nechtělo a ještě za to platit 240€ měsíčně. Navíc jsem bydlela se dvěma staršíma příslušnicema ukrajinského původu, které v Itálii vydělávaly na lepší důchod. Když ráno vstávaly a snídaly, tak mi pomalu doslova drobily na hlavu. Během prvního dne padlo jasný rozhodnutí – přestěhovat se as soon as possible. Jenže sehnat ve Veroně byt za nějakou normální cenu a v nějaké normální čtvrti za poměrně krátkou dobu není zrovna sranda. Ozvala jsem na spoustu inzerátu a domluvila si několik schůzek na prohlídku bytu, jenže už hned ta první mě doslova odrovnala. Na další jsem už vlastně ani nešla. Bylo to v neděli odpoledne. Už si přesně nepamatuju jak se to italské individuum jmenovalo, ale začínalo to na V. Zašli jsme se nejdříve podívat na byt. Byl nádherný. V bytě bychom bydlely jen dvě, měla bych svůj vlastní pokoj v klidné čtvrti blízko školy a platila bych jen 200 euráčů. To už bylo samo o sobě podezřelý. Pan V mě pozval na kafe, jako že to probereme a domluvíme se. Proč ne? O ten podnájem jsem měla fakt velký zájem. Nad šálkem vynikajícího macchiata se pustil do vysvětlování, že jsem si pravděpodobně určitě vědoma, jak moc je ten byt lukrativní a jak moc úžasnou nabídku mi udělal a že mi v podstatě prokazuje neskonalou laskavost. A z tohoto důvodu tedy i on ode mě požaduje jistou laskavost. V hlavě mi probíhala taková malá revoluce. Když to nakonec vyklopil, tak jsem nevěřila tomu, co slyším…italsky rozumím ještě dost blbě…ale sex je prostě univerzální slovo. Když jsem mu naznačila, že teda v žadným případě a že je asi tutto matto, tak jen poznamenal, že má sex moc rád a jestli teda nechci, že mu stačí i sex orální. Oči se mi pomalu kutálely po podlaze. Rozhodla jsem se zachovat slušně, i když v hlavě se mi rodily nadávky těch nejšťavnatějších rozměrů, ale bohužel česky. Tak jsem jednoduše vstala, poděkovala za jeho „vynikající“ nabídku a odešla. Při odchodu jsem jen suše prohlásila:“ Addio cazzo!“ …to jsem si odpustit prostě nemohla Na italské muže jsem ale nezanevřela. Podle pár úchylů si přece nemůžu vykreslit celek. Když chodím po ulicích a pozoruju zdejší život vidím, jací dokáží být italští muži vynikající společníci, milenci, přátelé, manželé, otcové… Jsou divocí a vášniví, nespoutaní, romantičtí a pozorní. Jejich láska je bouřlivá a dokáže naprosto cokoli…dokáže i létat. Jak jinak by bylo potom možné, aby na pro smrtelníka naprosto nedostupném místě bylo napsáno:„Te amo Irene“.