Nová malostranská humoreska

Na předzahrádce malostranské kavárny seděli dva. Ona listovala v bulváru, on surfoval na tabletu. Nepromluvili spolu slovo. Tak se poznají manželé, psal už Jan Werich.

Pak se přihrnuly dvě přítelkyně. Cca čtyřicítky. Bruneta a kaštanová. Manželka byla bloncka. Nastalo mezi nimi přivítací olíbávání. Manžel se neolíbával. Manžel vychovaně pozdravil a opět surfoval.

Dámy začaly štěbetat. Chvílemi štěbetaly všechny najednou.

Kaštanová byla ředitelkou základní školy. Bruneta provozovala obchod se starým porcelánem, krajkami, tretkami, ozdůbkami a nicotnůstkami. Für Ausländer. Dlja inostrancev.

„Co John, povídej,“ padla karta na brunetu. Bruneta si vzdychla. „Ále, holky, vypadalo to tak slibně. Žádnej takovej ňákej čecháček. Velkorysej džentlmen. Večeře v Mandarínu, šperčíky, i na Plese v opeře jsem mohla rozhodit sukně…“

“No, nekecej! A?“

„A… nic. Ukázalo se, že má dvě děti a prachatou manželku v Anglii. Zatla mu tipec.“ „Se nedivím,“ poznamenala blondýna. Poznamenala to krapet kousavě. „Eště aby vám to cvrlikání financovala.“ Mezi prsty promnula náramek tmavovlasé přítelkyně. Náramek ve tvaru třpytivého hada. „Swarovski, ty si umíš vybrat…“

Manžel poznamenal od tabletu:

„Už Schopenhauer napsal, že žena vcelku jest od přírody tvor marnotratný…“  

Blondýna ho zpražila:

„Ty mlč, ano?  Ani si nepamatuju, kdys mi naposled něco koupil. Na výročí svatby jsi mi přines oschlou kytku z benzínky!“

Manžel se zatvářil provinile. Nasadil si sluchátka. Nasadil si karfioly a ponořil se do tabletu.

„Hele, a co ten tvůj Jiří?“ přišla na přetřes kaštanová ředitelka střední školy. „Nebo furt lovíš na netu? Jiří je přece trvalka, ne?“

Kaštanová hořce:

„ To teda určitě… Sice mě pozval na Seychely…“

„No! No a?“ vyptávaly se přítelkyně lačně.

„Jenže, když tam mělo k něčemu dojít…tak… tak nic…“

„Jak nic? Na Seychelách?“

 „Jo… a to jsem dokonce nasadila do boje i prádýlko Frivolous. Von se omlouval, že má nervy v hajzlu, že ho čeká nástup do kriminálu. Ňáký daňový úniky, nebo co.“

Ředitelka střední školy vytáhla mobil. Vytáhla mobil a prezentovala galerii chlápků z internetové seznamky. „Mrkněte se, děvčata. Kterýho byste braly?“

Blondýna s brunetou svorně ukázaly prstem na prošedivělého fešáka.

„Jenže je po rozvodu a nemá než starou škodovku…“

Dámy soustrastně pokývaly hlavami. Načež je zaujala bysta chlapáckého Jánošíka.

Kaštanová ředitelka střední školy fotku otráveně smázla. „Je moc malej, holky.“

„Tom Cruise taky není vysokej, přece…“

„Lepší jako paleček, jen když je mužíček,“ pronesla blondýna s významným pohledem na manžela.

Tomu zřejmě nedoléhala sluchátka, a byl nucen celou dobu poslouchat tu odbornou debatu. Otráveně se zvedl. Zvedl se a pronesl:

„Promiňte, dámy, potřebuju se trochu projít po Kampě.“

Když povstal, bylo vidět, že k dlouhánovi má taky daleko. Ne, že by mohl koukat hadovi do očí. Hadovi koukat do očí, to zas ne.

Sotva odešel, začaly ho dámy probírat.

Zevrubně probírat, a to všechny tři najednou.

Pustily se do toho s novým, čerstvým elánem.