Umělecká dráha Pavla Bobka se začala rodit před takřka šedesáti lety, když na vlnách rádia AFN hltal první nahrávky Johnnyho Cashe. Vyvrcholila roku 2010, kdy vzdal starým cashovkám hold svým v Nashvillu natočeným albem s příznačným názvem „Víc nehledám…“.
Bobek na české hudební scéně představoval podobně silnou a všestrannou osobnost jako Cash na scéně americké: zpěváka, v jehož tvorbě je možné pozorovat, „jak se doprovodné skupiny kolem něj měnily a jak on zůstával stále svůj a každé spojení s každou novou skupinou se stalo vlivem síly jeho osobnosti vlastně logickým, přirozeným a normálním“. (1)
Johnnyho Cashe za jeho života zasypávali oceněními pro interprety nejrůznějších žánrů (country, rocku, folku, gospelu…), zatímco on všechny tyto škatulky přesahoval či spojoval. Ze stále tvořících autorů by se už asi jen Bob Dylan dal označit za takovouto živou encyklopedii americké hudby. „Americká hudba“ je také jediným možným pojmenováním muziky, kterou Pavel Bobek celý život miloval a svým českým posluchačům přibližoval.
Právě ona je v mých očích tou čarokrásnou „Dívkou ze severní země“, o níž s takovou láskou zpíval. Píseň DÍVKA ZE SEVERU (Girl from the North Country) Bobek na albu „Víc nehledám…“ zpívá v duetu s Robertem Křesťanem. Právě s tímto „parťákem“ jej mám v živé paměti i z jeho brněnských koncertů. Tito dva velmi odlišní a zároveň skvěle se navzájem doplňující zpěváci pro mne představují svého druhu české protějšky Cashe a Dylana. Z každé z těchto dvojic je dnes už jeden na věčnosti a druhý musí i za něj nést štafetu dál.
„Girl from the North Country“ původně vyšla na albu Boba Dylana „Nashville Skyline“ (1969) a Dylan s Cashem, kteří ji na ní v duetu zpívají, jistě inspirovali i Bobka s Křesťanem k jejich verzi. V té ovšem chybí nenapodobitelný humor, s nímž se Bob s Johnnym v závěru své nahrávky ve vztahu k dívce ze severu jako dva sentimentální opilci jdoucí z hospody dohadují „To byla moje pravá láska!“ – „Ne, MOJE pravá láska!“ atd. Na druhou stranu však naši dva čeští bardi společně nahráli (na Křesťanových „Dylanovkách“ z roku 2007) i Dylanovu srdcervoucí píseň „Not Dark Yet“ (česky „Ještě není tma“), jejíž text padá do hlubin, kterých se Dylan i Bobek dotkli každý v době své vážné nemoci.
Druhý velký duet Bobka a Křesťana na albu „Víc nehledám…“ představuje NEDĚLNÍ RÁNO (Sunday Morning Coming Down), původně píseň Krise Kristoffersona, jejíž originál v roce 1970 proslavil Johnny Cash a českou verzi Pavel Bobek poprvé nahrál už roku 1973. Normalizační rozhlas ji tehdy kupodivu často hrál „i přesto, že se v ní zpívalo o muži, který snídá džbánek piva a mívá divný smutek“, což se neslučovalo „s tehdy žádaným optimismem populární hudby“ (2), a český text Vladimíra Poštulky vrcholí přáním, ať nám nedělní kostelní „zvony ranní písní na prášek srdce rozmělní“.
O skoro čtyřicet let později se Bobek ocitl v countryové Mekce v Nashvillu, aby tam s americkými muzikanty, kteří kdysi natáčeli s Johnnym Cashem (kytaristy Stevem Walshem a Guthriem Trappem, basistou Davem Roem…), nahrál své vlastní cashovské album. Podle jeho slov to „šlo úplně snadno. Když jsem se ve studiu usadil, Dave Roe mi říkal: ,Hele, v tomhle křesle seděl před dvěma týdny Kris Kristofferson.’ Co si víc přát, víc nehledám.“ (3)
V souvislosti s Krisem Kristoffersonem je třeba zmínit i jeho píseň „Why Me Lord“, kterou Johnny Cash zpívá na své fenomenální desce „American Recordings“ z roku 1994 a Pavel Bobek spolu s Robertem Křesťanem a mezitím zesnulým Michalem Tučným v české verzi „Pane můj“ na svém o šest let pozdějším albu „Jsem pouhý známý“. Bobek ve vztahu k této modlitbě nevyhýbavě vyznal, že věří v toho, ke komu se obrací: „Určitě Bůh je. Ateistický názor, že svět nikdo nestvořil a byl odjakživa, mně připadá praštěný.“ (4)
Škoda, že na album „Víc nehledám…“ se Bobkovi žádný z Johnnym Cashem zpívaných gospelů či spirituálů nevešel. Důvod je ovšem pochopitelný, byť v jistém smyslu trošku bizarní. V bookletu cédéčka Pavel Bobek říká: „Když jsem v hloubi padesátých let minulého století poprvé uslyšel na radiové stanici American Forces Network hlas Johnnyho Cashe (myslím, že to byla píseň Don’t Take Your Guns To Town), hned jsem věděl, že jde o něco neobyčejného…“ Cílem alba podle něj bylo „vyvolat zvuk i náladu z doby, kdy jsem poslouchal Don’t Take Your Guns To Town“. (5)
Kromě uvedené písně (NENOS KOLTY DO MĚSTA) na něm české verze Cashových nejstarších nahrávek představuje i titulní skladba VÍC NEHLEDÁM (I Walk the Line) či songy KDO O MĚ BUDE STÁT (I Still Miss Someone), VELKÁ ŘEKA (Big River) a POHÁDKA O DÍVCE SNŮ (Ballad of a Teenage Queen). Tyto „popové“ šlágry, zakládající jeho slávu rockové a countryové hvězdy, ovšem Cash v padesátých letech nahrávat musel, protože křesťanské písně, které nahrávat toužil, mu jeho první producent Sam Phillips odmítl vydávat s odůvodněním, že gospelové nahrávky se špatně prodávají. (6)
Johnny Cash se ovšem – podobně jako Bob Dylan – nikdy nenechal na delší dobu svázat představami vydavatelů či publika. Výmluvně to vyjadřuje i Dylanova píseň „It Ain’t Me Babe“, Cashem už roku 1965 nahraná v cover verzi a Bobkem zpívaná společně s Pavlínou Jíšovou jako TO JÁ NEJSEM. V té se zdánlivě jedná o skladbu čistě milostnou, ve skutečnosti je však ke zklamání odsouzenou milenkou, kterou v ní zpěvák vyzývá, aby si našla někoho jiného, spíš mainstreamové publikum.
Ve shodě s Cashem či Dylanem i Pavel Bobek představoval „Muže, který nikdy nebyl in“, jak hlásal v názvu své desky z roku 2005. Na tomto albu v nádherném, byť zároveň mrazivém duetu s Katkou García nahrál i pro něj vůbec nejdůležitější Cashovu píseň „Mé září“, kterou Johnny Cash nedlouho před svou smrtí ze září 2003 jako „September When It Comes“ nazpíval se svou dcerou Rosanne. Bobek v ní v českém textu Roberta Křesťana zpívá:
„A až se stíny spojí / se sluncem i v nás / snad přenesou mě na křídlech / přes nekonečnou hráz… / Jednou zmizím napořád / z těch zdí, jen nevím kam / a všechny ty, co měl jsem rád / zas někde přivítám.“
Minulý týden pro něj nastal ten velký přechod, po kterém se mohl „zas někde“ setkat i s Johnnym Cashem k potvrzení toho, že slova „will the circle be unbroken, by and by, Lord, by and by“, která si s ním v jedné ze slavných cashovek zazpíval při Johnnyho návštěvě Prahy z roku 1978 (7), se definitivně naplnila. Ve věčnosti už tento kruh nikdy nebude přerušen.
Pavel Bobek: Víc nehledám… Pocta písním, které zpíval Johnny Cash. Universal Music 2010.
Poznámky:
1) Miloš Keller, „Antologie – Pavel Bobek“, Folk & Country, 2008, roč. 18, č. 6, s. 34.
2) Jaroslav Kříženecký, Pavel Bobek – Půlstoletí na pódiu, Praha: XYZ, 2009, s. 104.
3) Vladimír Vlasák, „Bobek se chce loučit Cashem“, Mladá fronta DNES, 26. 3. 2010, roč. 21, č. 72, s. B12.
4) Jaroslav Kříženecký, Pavel Bobek – Půlstoletí na pódiu, Praha: XYZ, 2009, s. 277.
5) Vladimír Vlasák, „Bobek se chce loučit Cashem“, Mladá fronta DNES, 26. 3. 2010, roč. 21, č. 72, s. B12.
6) Viz booklet alba Cash – Ultimate Gospel, Columbia 2007, s. 3.
7) Viz Jaroslav Kříženecký, Pavel Bobek – Půlstoletí na pódiu, Praha: XYZ, 2009, s. 311.
