Warren Buffet se ohledně Řecka nemýlil!

V Řecku to skutečně třídní válka byla a skončila tak, jak Warren Buffet předpověděl: „jeho třída ji vyhrála“! Otevřenou otázkou zůstává, zda to není jen Pyrrhovo vítězství.

Americko-francouzsko-řecká dohoda o udržení Řecka v eurozńě "za každou cenu" se ukázala úspěšnou. Otevřenou otázkou zůstává zda cena, kterou za ni Řecko musí zaplatit není příliš vysoká. Osobně jsem prohru Syrizi očekával, ale otevřeně přiznávám, že ne ve formě nějakého německého „Protektorátu“. Jaký bude další vývoj v Řecku, teď nedovedu odhadnout. Nechají si to Řekové líbit? Neskončí Tsipras, jako zrádce národa, na šibenici? Nevznikne ještě revolučnější strana s požadavkem „Chceme své ostrovy a další majetek zpět“? To vše ukáže čas. Z historie víme, že protektoráty nikdy neměly dlouhého trvání a vesměs byly odstraněny revoluční cestou.

Levice sice prohrála první bitvu, ale ne celou válku. Syriza svým následníkům minimálně ukázala, kterou cestou nejít. Nad slunce jasnější se ukázala i skutečnost, že jedna relativně malá a slabá země nemůže sama v boji s Německem uspět. V rozpravě o řecké krizi v Evropském parlamentu Pablo Iglesias Turrión, generální tajemník španělské strany Podemos nabídl následující východisko: „v boji proti německé finanční totalitě lze obstát pouze tehdy, pokud se proti ní sjednotí síly více států, které pak uvnitř Unie vytvoří silnou frakci“.

Německo už udělalo dvě zásadní chyby, za něž v budoucnosti tvrdě zaplatí: za prvé, tím že Evropě vnutilo svoji politiku úspor, zapříčinilo vznik Syrizi, Podemos a dalších, jemu opozičních levicových stran. Zadruhé, tím, že Německo z Řecka udělalo svůj „Protektorát“, nutí levicové strany k užší spolupráci tak, aby v případě prohry nedopadly stejně. Zároveň vnášejí do jejich úvah i další otázku, zda není přece jen lepší a výhodnější - než se stát dalším německým protektorátem - spojit se raději s Ruskem a Čínou.

A poté, už budeme řešit další problém: ne zda, ale kdy vypukne druhá bitva…