Chcete-li v Izraeli postavit průplav mezinárodního významu, pak musí být maximálně bezpečný. Izrael se tak - za každou cenu - musí zbavit teroristů, a to i za pomoci svých arabských spojenců.
Bohaté arabské rodiny mají mnohem blíže k bohatým Židům, než k Palestincům, kteří jim nejenže kazí obchody, ale dlouhodobě žijí na jejich účet. V tomto kontextu musíme číst i protiizraelské projevy arabských politiků, které jsou určeny „pro domácí publikum“. Podívejme se například na Irán: plná pusa pomoci Palestincům, ale uprchlíky z Gázy si na své území rozhodně nezve, ba ani bojkot prodeje ropy pro Izrael a jeho spojence od něj nehrozí. Připomínám, že minulý rok izraelský zbrojní průmysl vloni prodal čtvrtinu své produkce svým arabským spojencům. Laskavého čtenáře asi nepřekvapí, že i v rámci programu „Prosperita za mír“ se kola obchodu točí vesele dál. Ben Gurionův kanál bude významnou směnnou položkou s arabskými partnery. Jen pro ilustraci: už v roce 2020 se izraelská státní společnost Europe Asia Pipeline Company (EAPC) a emirátská společnost MED-RED Land Bridge dohodly na využití ropovodu Ejlat-Aškelon k přepravě ropy z Rudého do Středozemního moře. Kanál, aby se vyplatil, musí mít přiměřené náklady, takže Gaza bude muset Ben Gurionovu průplavu ustoupit, aby jí nemusel obcházet. Průplav bude pro arabské spojence a investory dostatečně finančně i obchodně atraktivní příležitostí.
Ben-Gurionův kanál povede z Aškelonu přes Negevskou poušť do Ejlatu, kde spojí Rudé a Středozemní moře (viz obrázek). Průplav je ohraničen po březích skalami a zespodu kamenitým dnem. Jinými slovy je bez mělčin, kde mohou lodě zapadnout a bez hrozících sesuvů půdy, které mohou lodě poškodit. Jeho hloubka by měla činit 50 metrů a šířka 200 metrů, takže jím mohou proplouvat i ty největší zaoceánské lodě, které dnes Suezem neproplují. Jeho velkou výhodou je, že nejde jen o jednu linii průplavu, ale o dvě, takže lodě mohou proplouvat oběma směry současně. Průplavem se bude přepravovat hlavně ropa, zkapalněný zemní plyn a obilí. Podél průplavu vzniknou nová města, městečka a vesnice, což je příležitost pro ty Palestince, kteří vymění prosperitu za mír a zaváží se proti Izraeli nebojovat. V praxi se ukáže se, že se s Izraelem více vyplatí obchodovat, než válčit.
A co říci na závěr? Doufejme, že společná prosperita přispěje k obnově myšlenek uvedených v Ben Gurionově „Deklarace nezávislosti“ z roku 1948, která slibovala rovnost občanů Izraele, bez ohledu na jejich náboženské vyznání, pokrevní původ či pohlaví. Jinými slovy, doufám v přerod současné židovské etnokracie ve stát s rovnými právy pro křesťany, muslimy a židy.
