PF 2015: ať nemusíme emigrovat

Z historie víme, že čelila-li nějaká velká země bankrotu, který nedokázala odvrátit, často jej řešila (překryla) vyhlášením války. Může to být případ Ukrajiny a případně i Ruska?

Málokdo si uvědomuje, jak málo stačí k vyvolání války s Ruskem. Nemusí padnout ani jeden výstřel, protože Ukrajině úplně postačí vypnout kohoutky s vodou, plynem a elektřinou vedoucích z jejího území na Krym a Vladimír Putin nebude mít jinou možnost, než tam poslat armádu, aby vybojovala pozemní koridor, spojující Krym s Ruskem a vybudovat na něm vlastní infrastrukturu. Samozřejmě, že na tuto ruskou „agresi“ Ukrajinci zareagují vyhlášením války (za předpokladu, že budou mít zaručenu vojenskou a politickou podporu USA a důležitých zemí NATO). V této souvislosti jen připomínám, že „Akt o podpoře svobody na Ukrajině“, který umožňuje USA poskytnout jí i vojenskou pomoc, již byl Kongresem schválen. Není vyloučené, že válka vypukne už na jaře, až se oteplí.

Obdobně jako válka ekonomická překreslila mapu energovodů, může ta vojenská překreslit mapu politickou. Zřejmě nejvíce se bude přepisovat mapa Středního východu. Rusové potřebují vázat velké vojenské síly USA a NATO právě tam, aby nemohly zasáhnout do případné války na Ukrajině. Začnou-li Američané a další země NATO vyzbrojovat Ukrajinu, Rusko na oplátku může vyzbrojit Irán a Sýrii nejmodernějšími zbraněmi, a to i atomovými, což je ona předpokládaná „asymetrická“ (ruská) odpověď. Na Středním východě by zřejmě nezůstal kámen na kameni, což by v konečném důsledku vedlo k politické i ekonomické destabilizaci celého světa.

A jaký přímý dopad by měla ukrajinská válka na malé evropské země, sdružené v NATO, včetně té naší? Obávám se, že zničující. Rusko by všem zemím NATO okamžitě přestalo splácet své dluhy, zmrazilo by konta i majetek západních firem působících v Rusku a zavřelo kohoutky s plynem a ropou. Dopad těchto opatření na ČR si jistě každý čtenář domyslí sám.

Z historie víme, že se často naplňují ty nejhorší scénáře. Laskavým čtenářům do Nového roku přeji, aby si minimálně udělali plán, co budou dělat, vznikne-li válka. Zda se jí budou snažit přežít doma, nebo v zahraničí. Rozhodnutí zda zůstat či odejít je otázkou důvěry v náš stát. Domníváte-li se, že:

1. česká armáda je dobře připravena na válku a
2. národní hospodářství je připraveno na přechod k válečné ekonomice,

pak není důvod, proč nezůstat doma. Jste-li přesvědčeni o opaku, je lépe odejít do zahraničí. Nabízí se Asie (například Sri Lanka a Filipíny, kde pohodlně přežijete i s českým důchodem), Balkánské země (Chorvatsko, Srbsko, Makedonie a Černá Hora), kde jsou životní náklady obdobné jako u nás doma, nebo Španělsko a Portugalsko, které by konfliktem na Ukrajině také neměly být přímo zasaženy. Na tomto místě bych rád připomněl naši zkušenosti z holocaustu: „pasivně čekat až válka vznikne, nebo „jak se bude vyvíjet“ a teprve podle toho se rozhodnout, bývá obvykle pozdě“. Nějaký plán na její přežití byste rozhodně mít měli.

Nevznikne-li válka a ukáže se, že jsem se mýlil, budu tomu jenom rád. Čas na odvrácení bankrotu Ukrajiny i řešení anexe Krymu určitě ještě je. Spornou otázkou zůstává, zda k mírovému řešení existuje, na obou stranách konfliktu, sdostatek politické vůle. Na tuto otázku si každý čtenář musí odpovědět sám a podle toho se zachovat.