Jeruzalém, o čem se nemluví

Mnohdy je podstatně důležitější to, o čem se mlčí a nemluví, než to co bylo zveřejněno. Plně to platí i pro složitou situaci Jeruzaléma a vyhlášení samostatného státu „Palestina“. 

Ještě před tím, než Donald Trump potvrdil Jeruzalém jako hlavní město Izraele, jezdili jeho osobní emisaři po všech důležitých Arabských státech. Ve všech padal stejný dotaz: „pokud se stane Palestina samostatným státem, podpoříte ji finančně“? Není žádným tajemstvím, že příjmy z palestinských území jsou tak nízké, že neumožňují samofinancování státu (blíže viz ZDE). Ukázalo se, že arabští soudruzi stojí plně za oprávněnými požadavky palestinského lidu, ovšem za předpokladu, že je to nebude (pokud možno) nic stát.  Souhrnně řečeno: vznik samostatného palestinského státu si fakticky nikdo nepřeje, neb by jeho chod musel být dotován takřka výhradně z arabských zdrojů.

Samozřejmě, že ani pro Izrael není nový statut Jeruzaléma jen výhra. Cenou, kterou za to budou muset židé zaplatit, je přiznat občanství 320.000 Palestincům žijících ve „sjednoceném“ Jeruzalému. Mezinárodní společenství má pravdu v tom, když říká, že dokud žijí ve městě občané bez volebního práva, pak Izrael není svrchovaným pánem Jeruzaléma. 

Udělení občanství izraelským Arabům bude znamenat zaprvé, skutečné sjednocení Jeruzaléma a za druhé, definitivně ničí snahy o vznik samostatného palestinského státu. Na straně druhé, Izrael - z dlouhodobého hlediska - bude muset vyřešit, zda dá své občanství Palestincům na Západním břehu Jordánu a nakonec i v Gaze. Bude to ale ještě židovský stát?