Čeká Řecko a eurozónu kultivovaný rozvod?

Strategické cíle evropských věřitelů a řeckého dlužníka jsou natolik odlišné, že mezi nimi nelze uzavřít takovou dohodu, při níž by ani jedna strana neztratila tvář.

Schůdným východiskem pro obě strany může být – obdobně jako je tomu v nefunkčním manželství – klasický rozvod. Otázkou zůstávají jen jeho podmínky. Eurozóna by za odchod Řecka mohla nabídnout podstatné či úplné odepsání dluhů a změnu vstupních podmínek do EU, kdyby Řecko mělo obdobnou výjimku z placení eurem, jako má například Británie. Na tomto místě bych rád zdůraznil, že nemám na mysli žádné násilné donucení Řecka k odchodu z eurozóny, ale obapolně výhodný „rozchod“. Dodávám jen, že alternativou rozvodu je neustálý a vyčerpávající boj „mezi manželi“. Předpokládám, že Evropa i Řecko budou natolik rozumné, že se mu raději vyhnou, protože by na něm oba jen tratili.

Bezkonfliktní rozvod by byl i dobře prodatelný voličům obou stran. Evropští voliči by se sice museli smířit se ztrátou (celé či podstatné části) dlužné částky, což by neměl být takový problém, protože dobře vědí, že je stejně nesplatitelný, ale na straně druhé by získali jistotu, že do Řecka nemusejí „nalévat další peníze“. Řecko by tak získalo samostatnou měnu a zároveň zůstalo v EU, což si naprostá většina jeho obyvatelstva přeje. Jeho budoucnost by tak už byla jen a jen v jeho rukou.

Předpokládám, že by se v Řecku na toto téma uspořádalo II. referendum, v němž by Řekové zřejmě řekli své „Ano“, protože by to pro ně znamenalo konec dnešní nejistoty.

Rámcová dohoda o rozvodu se dá uzavřít velmi rychle a pak už se mohou začít scházet vyjednavači obou stran a konečný text „majetkového vyrovnání“ může být uzavřen do půl roku. Variantu kultivovaného „rozvodu“ považuji za reálnou a pro obě strany mnohem výhodnější, než „válečný stav“.