Čechoslováci jsou kontrarevolucionáři! Tumáte přes ...

Srpen 68´nebyla klasická invaze, ale typická trestní výprava, jakou už Češi znají z období husitství (křížové výpravy). Jen místo husitských kacířů byly jejími terči kontrarevolucionáři.

Invaze je prvoplánově zaměřena na získání nových území a následná okupace na jejich udržení (viz anexe Krymu). Trestní (kárná, křížová) výprava je naproti tomu prvoplánově zaměřena na ztrestání, likvidaci a ponížení předem definované skupiny obyvatelstva (kacíři, vzbouřenci, reformátoři, teroristé, kontrarevolucionáři, apod.). Češi už zažili pět křížových výprav proti husitům (ZDE), takže vědí, co kárná výprava znamená. Z těch zahraničních připomenu například trestní výpravu k likvidaci Usáma bin Lábina a teroristů z Al-Kajdy v Afghánistánu, Saddáma Husajna v Iráku a Muammara Kaddáfího v Libyi.

V našem případě to byla trestní výprava prvoplánově zaměřena proti „kontrarevolucionářům“, kteří odmítli sovětskou cestu ke komunismu a chtěli ji nahradit vlastní, českou, nazvanou „socialismem s lidskou tváří“. Sovětští soudruzi odmítnutí vyhodnotili jako kontrarevoluci a pokus o vyvedení ČSSR ze zóny sovětského vlivu a po několika marných jednáních s tehdejším vedením KSČ poslali do ČSSR svá intervenční vojska. Až v druhém plánu šlo o to, umístit na našem území sovětské vojenské základny.

Nejlepším důkazem, že skutečně šlo o trestnou výpravu, bylo okamžité zajetí vedoucích představitelů KSČ a jejich internace v Moskvě. K naší malé radosti tito zbabělci podpisem „Moskevských protokolů“ národ nasměrovali do období okupace a normalizace (plný text Moskevských protokolů najdete ZDE). K souhlasu s okupací schválilo Národní shromáždění o dva měsíce později „Smlouvu o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR“. Období Pražského jara definitivně uzavřelo zasedání ÚV KSČ v prosinci 1970, kde byl přijat dokument „Poučení z krizového vývoje“, který zahájil vlastní éru tzv. normalizace společnosti. Sen o socialismu s lidskou tváří tak navždy zůstal jen snem.

Kde udělali soudruzi z ČSSR chybu

Čeští soudruzi udělali řadu hrubých chyb, díky nimž Pražské jaro zamrzlo vlivem ledových větrů z Kremlu. Patřily k nim zejména:

1. nedostatečně analýza zkušeností z Východoněmeckého povstání v roce 1953 (ZDE), Poznaňského postání v Polsku z roku 1956 (ZDE) a Maďarského povstání v roce 1956 (ZDE, viz foto);
2. nepočítali s vlastní slabostí, zbabělostí a lokajstvím. Potupné „Moskevské protokoly“ podepsali, až na jedinou výjimku všichni vedoucí představitelé KSČ a proti okupaci ČSSR, resp. proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR hlasovali jen 4 (slovy čtyři) poslanci!! Přeci jenom bych očekával větší statečnost a odpor;
3. vedení Pražského jara také nepočítalo až s tak velkým počtem domácích zrádců a kolaborantů, kteří trestnou výpravu vojsk Varšavské smlouvy nejenže umožnili, ale i aktivně podpořili (viz např. „Zvací dopis“);
4. vedení Pražského jara naprosto chyběli zahraniční spojenci;
5. Pražské jaro bylo často v centru pozornosti zahraničního tisku a jeho vedoucí představitelé zcela nerealisticky a naivně doufali v pomoc ze zahraničí, pokud by došlo k ozbrojené intervenci ze sovětské strany.

Souhrnně řečeno: Pražské jaro bylo natolik netakticky a neprofesionálně vedeno, že brzy muselo skončit a také skončilo pod pásy tanků vojsk Varšavské smlouvy.

Kde udělali dnešní soudruzi z ČR chybu

Největší dnešní chybou soudruhů z ČR – tím, že nešlo o invazi, ale o trestní výpravu - je pláč na cizím hrobě. Mělo-li se něco připomenout a slavit, pak v novodobých dějinách ojedinělý moment, kdy se český národ vzchopil a sám sebe vytáhl z močálu, který se jej připravoval úplně pohltit. Naprosto úžasné mi připadalo s jakou úctou a noblesou darovali naši občané své klenoty na zlatý poklad republiky.

Za druhé, se mi vůbec nelíbilo, proč nebyly správně osvětleny důvody, kvůli nimž nám Západ nepomohl. Nechme mluvit Milana Syručka: „Poradce amerických prezidentů Henry Kissinger mi na otázku, proč nám Američané nijak nepomohli, odpověděl třemi důvody:

1. dodržovali jaltskou dohodu o sférách vlivu,
2.  pro amerického prezidenta bylo důležitější, aby se uskutečnila jeho cesta do Moskvy k jednáním o omezení jaderných zbraních, než nějaké Československo,
3. Američané si vůbec nepřáli, aby Pražské jaro prokázalo jakékoliv přednosti „socialismu“, ba právě naopak bylo podstatné, aby socialismus vůči kapitalismu neprokázal vůbec žádné kvality.“

Sečteno a podtrženo: zvlášť body dva a tři ukazují naivitu našich reformátorů, že jim snad Amerika (Západ) proti Rusům pomůže. Amerika nám pomůže jedině v tom případě, když se naše a její zájmy budou krýt. Jinak, hoši přes palubu…

Konečně za poslední zásadní chybu považuji shodit všechnu vinu za okupaci a normalizaci na Rusy a o podílu viny domácích kolaborantů a zrádců, pokud možno mlčet.  Čeští politici a většina médií v duchu hesla „za všechno může Putin“ nijak nevysvětlila, kdo Rusům otevřel ruzyňské letiště, aby mohli v Praze vůbec přistát, kdo jim pomohl vedení KSČ internovat, kdo tvořil „prověrkové komise“ v tzv. obrodném procesu, jak to že se do KSČ a SSM hlásili stále noví členové, a to i v období hluboké normalizace. To je nutil kolaborovat „Putin“ s pistolí v ruce? Možná právě proto Češi raději používají výrazy „ruská invaze“ a „ruská okupace“, protože jsou emociálně silné a lépe omlouvají následnou českou dvacetiletou kolaboraci v duchu hesla: „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“!