Silvestrovská předsevzetí

Silvestr. A je to tady. Předsevzetí, ano, či ne? Názory se různí. Jedna skupina tvrdí, že to je zbytečné, že to prostě nevyjde. Od 1.ledna se hubne, což se daří, protože kocovina je tak masivní, že se po ránu nedá vzít do úst nic. Ale už někdy kolem 2.ledna zase vesele přijímáme potravu a příjemně tloustneme. Druhá skupina tvrdí rovnou, že předsevzetí jsou prostě k ničemu. Domnívám se, že je to trochu jinak. Předsevzetí, a je docela jedno, je-li stanoveno na Silvestra, nebo v létě, to je malý cíl, malé nasměrování. V životě přeci můžeme jít nekonečně mnoha směry. A podle toho to vypadá. Někdo si zničí život brzy, někdo si to hnojí o něco déle. Je to jen spousta malých křižovatek. Odbočíme tady, nebo tady? No a takové předsevzetí je malá odbočka, drobná úprava směru. Předsevzetí jsou potřeba, předsevzetí jsou prostě fajn. Rok končí, mnoho času nemám. Co vymyslím letos? Jaká předsevzetí si stanovím já? Hubnout nebudu, to je otřepané. Každý chce hubnout, přestat kouřit, učit se cizí jazyky, cestovat a jiné koniny. Nová cesta nikdy nevedla tam, kudy šel dav. 

S novou vlnou nekuřáckých restaurací jsem se začal s plnou vervou věnovat kouření doutníků. Čím tlustší a delší, tím pro nekuřáckou restauraci nepochybně lepší. A empiricky jsem došel k závěru, že největší dobrodružství vzniká při kouření doutníku v nekuřácké restauraci v době obědové pauzy. Doutník je vzrušující, navíc, člověk má pocit výjimečnosti. Zatím co se ostatní cpou knedlíky, já hulím jak vítkovický komín. Jenže, vše opakováno, stává se rutinou a brzy taky nudou. I ten doutník.

První předsevzetí. Slibuji všem, co navštěvují nekuřácké restaurace, že končím s doutníky. Teď, okamžitě, nekompromisně. Od ledna přecházím na dýmku. Dá se tam toho natlačit mnohem více. Dýmka, to není na půl hodiny, mohu čmoudit více a taky déle, klidně i hodinu. Od Nového roku chci kouřit dýmku v nekuřáckých restauracích, ale pochopitelně, nejsem arogantní ignorant, pouze v obědové pauze.

No jo. Jenže, vše má své ale. Tak například, poslední výzkumy, myslím skutečně ty poslední, někdy z druhé poloviny prosince, naznačují, že takovéto kouření, zdá se, škodí zdraví. Může za to zejména nikotin, ale ono je tam toho více. Tak například, příšerná spotřební daň. Zkrátka, leze to do peněz, protože i stát, který pochopitelně do práce nechodí, potřebuje z něčeho žít. Chtělo by to tedy alternativu. Kouřit, ale nejen v nekuřácké restauraci, nejen v obědové pauze a tak nějak bez nikotinu a spotřební daně.

Druhé předsevzetí. Slibuji všem, že od nového roku počínaje se začnu více věnovat trávě. Marihuana je státem nedoceněna, jinak by tam už nějakou tu daň šoupli. Přitom je z oficiálních míst opomíjena zcela neoprávněně. Tak třeba, je s ní děsná sranda a lidi by měli být veselí, usměvaví a přívětiví. Myslím, že by nikdo takové pozitivní vlastnosti u lidí nekritizoval. Ba naopak, podívejte se někdy před obědovou pauzou, jaká to zamračená, naštvaná a nesnesitelná hovada chodí do nekuřáckých restaurací na oběd! Je to děs. (Výjimkou bývá snad jen ten příjemný chlapík, co tam uprostřed hulí tu fajfku) Ale ostatní? Děs a hrůza. Vystresovaní chudáci, kteří chodí každý den do práce a mají hlad. Další neopominutelná výhoda, v marihuaně nikotin nehledejte. Je to přírodní produkt, bylina, tisíce let tak trochu zvesela užívána. Myslím, že plně zapadá do dnešní vlny zdravého způsobu života a domnívám se, že by se dala vesele hulit i v nekuřáckých vegetariánských (!) restauracích. Protože maso v marihuaně taky není. Konečně by se ti vegoši začali usmívat taky upřímně.

Třetí předsevzetí. Jak jsem četl, jsem totiž děsně sečtělý, klesá spotřeba piva. I víno, zdá se, by chtělo trochu podpořit. Lidé nám utíkají ke sportu, někdo jde místo do hospody do divadla a jsou lidé, ostatně, proč to nepřiznat, co sedí doma a místo flašky si otevřou poezii. Tohle nemůže dobře dopadnout. V těch pivovarech pracují lidé. A vinař, ale taky lihovarník, ti se nadřou. To vše je v ohrožení, pokud přestaneme pít tak, jak jsme byli zvyklí. A tak s rukou na srdci, aby to mělo punc upřímnosti, od Nového roku začínám více pít alkohol. Pivo, víno, čistý alkohol, to je jedno, jsem velkorysý liberál, vypiji cokoliv. Ale je třeba přidat. A přidat by se měli všichni, já sám spotřebu alkoholu v republice nespasím. A tak aspoň ti, co si místo flašky otevřou poezii, aspoň ti, ať se ke mně přidají.

,,Vzhůru již hlavu, národe, k nebi své zdvihni oči! Bude-li každý z nás pít trochu, bude celý národ chlastat hodně!“ 

Stihnu ještě čtvrté předsevzetí? Zkusím…

Čtvrté předsevzetí. My všichni se známe. Jsme dobráci od kosti. Každý z nás denně podporujeme nemohoucí, oslabené, nebohé, všichni žijeme charitou, někteří z nás darují více než mohou a tak si na dobročinnost půjčí třeba v bance. Všichni to o sobě víme, ano, jsme národ lidumilů, dobrodinců, mecenášů a filantropů. Slabým a potřebným už umíme pomáhat a je to jistě správné. Ale zamyslel se někdo nad tím, kdo pomůže těm silným, bohatým a mocným? Ne. Všichni, jako stádo, pomáháme jen těm slabým. To je ale nespravedlivé vůči těm, kteří jsou skutečně bohatí. Dřou se jako psi, celá léta odírají ostatní, třeba i v neděli odpoledne, ale kdo pomůže jim? Připadá vám to spravedlivé? Připadá vám to lidumilné? Ne, je to falešné a kruté. A tak čtvrté předsevzetí je prosté. Chci podporovat silné a mocné. Poslat nějakou tu korunku na účet McDonald´s, občas poslat něco na účet poslancům, nebo, to je nápad, něco do Bruselu, Evropské unii. Podpoříme tak evropské dotace na nějaký ten hotel. Bylo by jistě nemilé, kdyby dotace vyschly. Co třeba Microsoft? Tomu taky nikdo nepomůže. Myslím že tipů koho podpořit bude habaděj. Od ledna chci podporovat bohaté, mocné a silné. Ať je to trochu spravedlivé.

Přeji všem pevné zdraví, vnitřní pocit štěstí, lásku a nějakou tu korunku navíc…

PF 2015

P.S. Zaujala mě myšlenka ,,půjčit si na charitu“. Takový podnět pro bankovní domy. Charitativní hypotéka? Někdo chce obdarovat chudé, ale nemá z čeho. Je to totiž chudák a žebrák. Ale i tento člověk chce být mecenáš a dobrodinec. Kdyby mu však banka půjčila hypotéku na charitu? Všichni jsou spokojeni, chudí dostanou dar, chudák obdaruje chudé a banka odpálí další úvěr.