Německý soud minulý týden odsoudil dvacetiletého muže. Dostal necelé čtyři roky, protože byl souzen ještě jako mladistvý. Jinak by to bylo dvakrát víc. Za co? Němec, Kreshnik Berisha, ohromen a fascinován extrémním muslimským učením, které mu konečně otevřelo oči, si sbalil svých pět německých švestek a vydal se do Sýrie, aby tam bojoval po boku svých islámských bratrů, proti nenáviděné, zlé, neislámské (rozuměj, třeba evropské) nadvládě. Po pár měsících ,,války“ se opět vrátil do Německa, kde je přeci jen elektřina, voda, internet, lékař, sociální dávky a podobně.
V sousedním Německu běží ještě jiný případ. Čtyřiadvacetiletý Němec, s jiným ,,typicky“ německým jménem, Ismail Issa hrdinně bojoval v řadách islámského státu. Bohužel, protivníci byli tak zlí, a když Ismail hrdinně vraždil, kdosi ho zranil! No nic, tak se Ismail zase vrátil do nenáviděného, bezbožného (rozuměj, nemuslimského) Německa. Německý felčar ho dá jistě na pojišťovnu trochu dohromady a taky ho napadlo, že svůj další boj povede jinak. Válka je poněkud nebezpečná. Zkusí zajistit mezi německými spolubratry kačky, aby tak mohl podpořit tu osvícenou a skvělou myšlenku na samostatný, islámský stát, tzv. Chalífát. Něco skromnějšího, řekněme od asijských hranic Ruska po Španělsko, nebo od střední Afriky až nahoru, na Slovensko.
Je to snad jen německý problém? Zdaleka ne. Britští specialisté na islámský terorismus odhadují, že za islámský stát nyní bojuje minimálně 500 Britů, džihádistů, s ,,typickými“ anglickými jmény, jako Násir, Asíl, Muhammad a podobně. (Muhammad je nyní druhé nejčastější křestní jméno v Anglii. Tedy už dávno ne John, Paul, George, ale Muhammad). V současnosti se připravuje právní rámec, který by zamezil těmto muslimským ,,angličanům“ se po určité době vraždění s džihádisty vrátit zpět, do té nenáviděné Británie a v klidu se opět napojit na sociální dávky a sociální sítě. Zkrátka, Británie došla k závěru, že extrémní muslimové, kteří se vydají vraždit a bojovat za islámský stát, se už NESMÍ vrátit! Ať zůstanou tam, zač a kde bojují. V Sýrii, v Iráku a podobně jim zaslíbeným zemím.
Je to snad jen jakýsi německo-britský problém? Nikoli.
Také Francie zvýšila kontroly na letištích a velmi důsledně sleduje informace na sociálních sítích. Čeho se Francie obává? Brání se návratu francouzských džihádistů, kteří bojují za nový, spravedlivý, islámský stát. Protože, když se mladému francouzskému Abdulovi (bojovníci za IS mají do třiceti let) v Sýrii pokazí nový iPhone, už nemůže na FB, chce se vrátit a spravedlivý boj proti neislámské nadvládě spustit třeba někde blíž Eiffelovky, s přístupem na net, na sociální sítě a dávky.
Jak to celé vzniklo? Je to jen ,,jejich“ problém, je to problém jen západní Evropy? Nikoliv.
Celé to začalo mnohem dříve. Někdy v 70´ letech minulého století, když chtěl západní evropský politik nějaké politické téma, často sklouzl k předvolebnímu guláši, který nazýval ,,osvíceně“ multikulturalismus. Zval do své země naprosto všechny, slepě, bezhlavě, bez rozdílu, protože my jsme přece ,,multi“. Nevadí, že pohrdáš našimi evropskými hodnotami, nevadí nám, že se nechceš učit náš jazyk, ctít naše zvyky a pravidla, nevadí, že nenávidíš jiná náboženství, jinou kulturu, jiný názor. Nevadí, přijď k nám, dej mi svůj hlas a vítej. Jsme bohatá, západní Evropa. Z počátku si nikdo ničeho moc nevšímal. Multikulturalismus zněl dobře, osvíceně a přinášel hlasy voličů pro ty, kdo s tímto slovem šermovali nejvíce. Tedy, vítej i ty, kdo mě nenávidíš, kdo mnou pohrdáš, užívej si, jako doma, jen mi prosím dej svůj hlas.
Za 30-40 let se tento pokrytecký bumerang vrátil. Mladí džihádisté jsou tady, v plné síle. Je jich opravdu docela dost. (Muhammad, druhé nejčastější jméno v Anglii). Nenávidí tuhle Evropu, tyhle zvyky, tradice, povinnosti, toto náboženství, chtějí svůj islamský stát, tak trochu i na ploše Evropy a s radostí si jdou na chvíli zabíjet se spolubratry, s tím, že se pak třeba zase vrátí ,,domů“, do Londýna, Paříže, nebo Mnichova.
Které státy jsou dnes nejvíce ohroženy? Ty, které v nedávných dobách multikulturalismu slepě uvěřily. Jedná se tedy o země, které desítky let bezhlavě přijímaly kohokoliv. Francie (stačí se projet pařížským metrem, jak vypadají dnešní Francouzi), Velká Británie, Německo, Belgie, Holandsko a podobně.
Je nejvyšší čas, aby si Evropa přiznala, že slepý multikulturalismus byl velký omyl. Je to něco podobného, jako bychom si do svého domu zvali a nakonec ubytovali pár lidí, kteří nás jinak nenávidí, kteří nebudou ctít naše vnitřní, domácí pravidla a zvyky, nebudou na chod domu nijak přispívat, ochotně se nechají námi živit, šatit, léčit, ale chovat se budou tak, jak jsou oni zvyklí. Možná mnoho let neseženou práci, možná budou mít statisticky mnohem větší problémy se zákonem, než původní obyvatelé domu, za to jsou ochotní se opásat granáty a vyhodit sebe i naši rodinu i dům do povětří, pokud nezačneme věřit v jejich Boha. Pozvali byste si takové hosty? Je to přeci multikulturní, lidé, jako my, jen jiné kultury. I takové byste si přáli za hosty? Inu, Evropa to desítky let dělala. Teď, zdá se, procitá do multikulturního deliria tremens.
Jak jsme na tom doma, tady? No, poněkud jiná situace. Naši politici v 70´letech o hlasy voličů bojovat nemuseli. Žili jsme v komunistickém marasmu, který volební úspěch vyřešil s úspěšností téměř sto procentní. Máme však vyhráno?
Kdepak. Nedostatek politických elit a naopak, čecháčkovský, nebo, ať to nezní moc národnostně, švejkovský způsob politické připokakanosti způsobuje, že i když západní Evropa bije na poplach, odsuzuje, vězní, schvaluje zákony, debatuje, my tady stále ještě nevíme, netušíme, nechápeme, korektně mlčíme a multikulturně milujeme úplně všechny. A tak třeba naše neohrožená ochránkyně lidských práv peskuje ředitelku školy už jen za to, když chce, aby všichni studenti dodržovali školní řád. Je zbytečné postoje ombudsmanky v této oblasti více komentovat, bylo toho tady napsáno tolik, že by to už server snad ani neunesl a urval by se. Smutné je jen to, že ombudsman je státem pověřený úředník, tedy my zaplatíme daně, z těch zaplatíme paní Šabatovou a ta pak provádí to, s čím většina lidí nesouhlasí, ba co více, čemu se brání Evropa a celý západní svět. (Švýcarský zásah proti minaretům, belgický zákaz burky a nikábu a podobně). Paní Šabatová tohle nevidí, neslyší, neví a za naše peníze nadále bojuje v barvách multikulturalismu. Tedy, jinými slovy, paní Šabatová chrání práva, otázka je, čí práva? Naše, evropské, tradiční, zvykové, ty určitě ne.
Bezhlavý, slepý multikulturalismus je příšerný omyl. Je třeba si to konečně přiznat. Je také potřeba dívat se kolem sebe, co se děje za našimi hranicemi, přemýšlet, zbavit se politické korektnosti, pokrytectví, věci nazývat pravými jmény, nezostuzovat a nehanit někoho jen proto, že má jiný názor. Měli bychom se vrátit k původnímu významu svoboda slova. Vyvarujme se politické, pseuduo-intelektuálské tabuizace některých nekorektních témat. Naopak, mluvme otevřeně, na rovinu. Možná někdy někdo něco řekne špatně, mylně, může se stát. Ale pravda vyplave na povrch, jen když se mluví, ne když se korektně mlčí. Mysleme evropsky a spolupracujme s Evropou. My jsme z Evropy! Nic se nikdy nevyřeší samo.
Pokud to neuděláme včas, Evropa, tedy také my všichni za tohle tvrdě zaplatíme.
P.S. Vzkaz pro multikulturalisty, kteří mi to hned ,,dole“ osladí. Má kritika se netýká nikoho, kdo chce a dokáže přijmout pravidla a zvyky hostitelů. Má kritika se dokonce netýká ani muslimů, kteří jsou tolerantní, nikoho neohrožují, neomezují, ba naopak, dokáží se přizpůsobit, stanou-li se někdy hosty, dokáží náš život a svět obohatit, dokáží normálně žít, milovat, bez touhy ničit, zabíjet a nenávidět. Má kritika se týká slepého přijímání extrémního, muslimského fundamentalismu, rezignace na tradiční, evropské hodnoty, evropskou kulturu a zvyky. Má kritika se týká politické korektnosti, intelektuálského pokrytectví. A poslední věc. Multikulturalismus nemá nic společného s kulturou. Je to jen lež, podvod a faleš.
