Rozpoutal druhou světovou válku Hitler?

Tuhle otázku si celá desetiletí kladl málokdo. Ale dnes, kdy se prakticky na dostřel od nás odehrává válka další, se toto téma neodbytně vrací. Kdo rozpoutal válku? Kdo první vystřelil?

Desítky let jsme žili v relativním klidu. V představě, že obě strany lidstva disponují takovým arzenálem, že se mohou během pár hodin navzájem úplně zničit, a že vlastně proto válka ani nemá smysl.
Konflikt na Ukrajině nás přesvědčuje, pro pro kohosi smysl má.

Společnost je rozdělena na dva tábory. Jedni tvrdí, že je to agresivní válka vedená Ruskem s cílem ovládnout nejen Ukrajinu, ale i další území. Upozorňují, že Rusko chce vrátit svět před rok 1997, aby získalo zpět své bývalé satelity a rozšířilo svou sféru přímého vlivu.

Druzí říkají, že, Rusko se, a právem, cítí být ohroženo Západem a že si tedy musí vytvořit nějakou bezpečnou zónu kolem svých hranic. A že speciální vojenská operace na Ukrajině není nic jiného, než naplnění tohoto cíle.

Což je docela zajímavý pohled. Zajímavý proto, že vrhá zcela nové světlo na politiku Německa 30. a 40. let minulého století.

Německo, poražená velmoc z první světové války, bylo mezinárodním společenstvím velmi omezováno. Nesmělo mít prakticky armádu, jeho těžký průmysl podléhal kontrole, přišlo o reputaci i o vliv.
Oprávněně se tak Němci mohli cítit odstrčení, ušlápnutí, a naprosto přirozeně měli potřebu to změnit. Soustavný tlak okolí v nich vzbudil národní uvědomění a soudržnost, což obé vtiskli do jejich osobité formy společensko-ekonomického systému. Do národního socialismu v čele s autoritativním vůdcem.

Podařilo se jim vybudovat silný stát se silnou ekonomikou a armádou, a hlavně sebevědomý národ, který si byl vědom svých kvalit. A práv, která z nich plynula. Včetně práva na nový i staronový životní prostor, zejména na východ od tehdejších německých hranic.

Nazíráno dnešní optikou určité části veřejnosti je naprosto přirozené a pochopitelné, že přišel den, kdy německá armáda překročila hranice, aby tento prostor získala pro svůj lid.
Němci rozhodně neměli v plánu všechno zničit. Chtěli si vzít to, co jim podle jejich názoru patřilo, původní obyvatele vystěhovat do jiných lokalit, případně je asimilovat nebo neutralizovat, ale válku v principu nechtěli. Válka stojí životy a majetek, není v zájmu nikoho válčit.

Válku začali ti, kteří to nepochopili. Kteří nebyli ochotni přijmout realitu, nebyli ochotni uznat velikost a sílu Německa. To lidi jako Churchill, de Gaulle nebo Stalin jsou zdopovědní za desítky milionů mrtvých, kteří zemřeli zcela zbytečně.

To tito chciválkové donutili Německo a jeho spojence použít vojenskou sílu k obraně jejich oprávněných zájmů.

A dost možná na jejich hlavu padá i to, co se dnes děje v Evropě a ve světě. To oni a jejich odkaz vzbuzují v některých lidech plané naděje, že agresi se vyplatí bránit, že se nemá nic vzdávat bez boje.

Nebo je to jinak? Vysvětlete mi to, prosím. Nerad bych tápal...