Pomozte mi zachránit Grétě dětství. Pošlete jí plyšáka!

Když jsem včera ve zprávách uviděl, jak Gréta zoufá a naříká nad tím, že jí ti v sále i ti doma u televizních obrazovek vzali dětství, řekl jsem si: "Děvče, já ti musím nějak pomoci! Pošlu ti aspoň plyšáka!" Přidejte se i Vy!

Vezměte nějakého plyšáčka, panenku či jinou milou hračku, pokud možno takovou, která nezanechává uhlíkovou stopu, zabalte a pošlete na adresu Greta Thunberg (prosím, nepřechylovat, nejsme barbaři, že?), Velvyslanectví Švédského království, Úvoz 13, 110 00 Praha 1. Vy, kdož to máte kousek, můžete tam zajít a předat hračku osobně. A založte prosím nějakou milou stránku na sociálních sítích, třeba Save childhood of Greta, a posílejte fotky dárků. Gréta bude mít radost!

A kdybyste nevěděli, co jí napsat do přáníčka, zkuste třeba tohle:

Milá Gréto,

je mi líto, že ti někdo ukradl dětství. Musí to být strašné. Proto ti posílám nejmilejšího plyšáčka a přikládám pár povzbujících slov.

Víš, Gréto, když Ty jsi ještě nebyla a Tvoji rodiče, kteří ti teď tak báječně řídí a organizují život a posílají tě od jedné kamery ke druhé, abys byla pořádně vidět, když tito rodiče byli malí caparti, existovala uprostřed Evropy jedna malá země. Jmenovala se Československo. Díky takovým, jako Ty, kteří stejně jako Ty věděli nejlíp, co je pro ostatní dobré a co zlé, tam místo dešťů pršela kyselina, která zdevastovala lesní porosty na všech pohraničních horách. Když se na podzim začaly tvořit mlhy, byly tak jedovaté, že každé ráno lidé pod stromy sbírali mrtvé ptáky a zvířata, která se dýcháním jedovatého vzduchu otrávila. Z komínů se valil červený, modrý, zelený i rezavý dým, řeky se proměnily v jedovaté stoky bez života. Půda byla prosáklá naftou a olejem, spodní voda byla koktejlem dusičnanů a těžkých kovů. 
Když pak Tví předchůdci ve zbrani zjistili, kam to vedou, radši svou všeobjímající náruč zase otevřeli a nechali lidi, aby si pomohli sami. A tihle lidi odsířili komíny elektráren, vyčistili řeky a potoky a nasadili do nich ryby, zlikvidovali ekologické zátěže způsobené ropnými produkty a svojí krajinu zvelebili. A chodili přitom do práce a do školy. Nikdo nestávkoval, místo toho lidi chodili do lesů a remízků sbírat nepořádek a do koryt potoků vracet život.  Nikdo za ně nemusel orodovat, nikdo nemusel hystericky ječet do mikrofonu něco o ukradeném dětství. Oni sami si pomohli, jejich země rozkvetla a mnohem lépe se tam dýchá. 

Gréto, obklopena guerillou manažerů, kterou vedou Tvoji nezřízeně ambiciózní rodiče, máš pocit, že ti ukradli dětství. Chceš vidět ty, kterým opravdu ukradli dětství? Podívej se do Konga, do kobaltových dolů, kde pracují děti i o polovinu mladší, než jsi ty, aby takoví, jako Ty, mohli jezdit v tzv. ekologických elektromobilech. Podívej se do Pákistánu, Bangladéše, ale i do vnitrozemí Číny, do Malajsie či Indonésie, všude tam pracují děti v otrockých podmínkách a vyrábějí komponenty pro "zázračná" auta, která prý nekouří a jsou "uhlíkově neutrální".

Doufám, že se ti sejde dost plyšáků na to, aby ses tam mohla vypravit a těm dětem je rozdat. Protože ony si - na rozdíl od tebe - na takové hračky mohou nechat zajít chuť. A přitom by se z nich dokázaly radovat stejně jako Ty. A možná i víc.

S pozdravem

Lumír Vitha

Česká republika