Má Putin, co chtěl? Možná prozatím ano...

Putin už pátou noc dobývá Kyjev. Po úvodních siláckých projevech a řečech o přesných zbraních útočících na pouze vojenské cíle pomalu mluvit přestal a místo přesných zbraní nasadil nepřesné dělostřelectvo a neřízené střely.

Každým svým krokem vyvolává novou a novou vlnu odporu, zhnusení a odsouzení po celém civilizovaném světě.
Na ruský ekonomický a finanční systém dopadají poměrně tvrdé sankce, ruská centrální banka může jen asi k jedné třetině svých rezerv, takže její intervence ve prospěch hroutícího se rublu nemůžou mít dlouhého trvání. Rusko nutí své podnikatele, aby státu odevzdali 80 % svých devizových příjmů formou nákupu prakticky bezcenných rublů, které navíc stále mají kam klesat.
Občané Ruska stojí dlouhé fronty u bankomatů v naději, že vyberou své uložené dolary, ale často na ně nezbudou ani ty rubly.

Řeklo by se - tohle přece nemůže Putin ustát! Nemít kolem sebe pár servilních generálů a politiků, stál by sám proti všem!

Ale co když je právě tohle přesně to, o co tomu trpaslíkovi jde?

On je teď ten, kdo otáčí kormidlem dějin. To on - Putin - teď rozhoduje o tom, zda někde na světě někdo přežije nebo ne. Vypravil svou armádu do sousedního státu připojit ho ke své državě. Celé měsíce to připravoval. Celé měsíce mu nikdo nevěřil. Celé měsíce ale přesto všichni dělali to, co Putin chtěl, a nikdo si nedovolil odporovat. Ani doma, ani ve světě. Německo mu zobalo z ruky s vidinou plynu pro snížení uhlíkové stopy tamních elektráren. Amerika řešila "problém Trump" tím, že si zvolila nejstaršího a nejsenilnějšího prezidenta v historii, ostatní si řešili, kolik pohlaví může mít jeden člověk za život, a zda elektromobily budou povinné ještě letos, nebo až příští jaro...
Nahnal své vojáky na ukrajinskou hranici, podvedl je - a nejen je - tvrzením, že se jedná o cvičení, ale ve skutečnosti je poslal do reálné války. Podvedl vojáky i jejich rodiny. Všichni se ale bojí mu to dát najevo. Vojáci budou raději ve strachu umírat a jejich rodiny je budou oplakávat.

Putin rozbombarduje několik ukrajinských měst. Potřísní si ruce krví, ale ví - a nejen on - že se mu nic nestane. Je jak v peřince chráněn jadernou aurou. Nikdo, opravdu nikdo si netroufne se do něj opřít. Než by se k němu někdo dostal, jaderná zima by se stala realitou.

A on si to užívá. Rozmlouvá s dělníky a vědci na stavbě nového kosmodromu. Před objektivy kamer udílí rozkazy k ještě většímu zvýšení pohotovosti jaderných zbraní. Je si absolutně jistý, že se mu nemůže nic stát.

Až vybombarduje několik ukrajinských měst a dobude Kyjev, uspořádá přehlídku. Putin miluje publikum, miluje patos. "Hrdinové" z ukrajinského tažení budou vyznamenáni, matky padlých budou velebeny, možná i nějaký ten neznámý vojín bude pochován u kremelské zdi.

A Vladimir Vladimirovič na tribuně bude zářit, kynout lidu a přesvědčovat ho, že za jeho utrpení může dekadentní Západ, plný narkomanů a nácků.

A tu chvilku, tu krátkou chvilku bude taky zranitelný...