Konečně na tu mrchu Čuřil došlo. Patří jí to!

Jak už víte, my holky, co spolu chodíme, se máme mocinky rády, ale s těma, co s nima nechodíme, se rády nemáme. Vůbec. A nejvíc s tou mrchou Čuřil, co nám krade chlapy!

Teda dřív to byla Marvan, ta sice chlapy nekradla, ale byla nemožná a furt něco psala na fejsko. Teď už nepíše na fejsko, ale se Skočdopole mají módní stránky na instáči a všichni je žerou. 

Pamatujete se, jak jsem Procházka záviděla ty drůžičkovský šaty, co měla na svatbu ségry? A víte, jak to dopadlo: Blbě!

Ta mrcha Čuřil, co mi ukradla Pekárka, nakonec Procházka ukradla skorošvagra na rozlučce se svobodou, takže žádná svatba nebyla. Trpišovský i Procházka to vobrečely, a mě jich bylo líto, a taky Marvan a Skočdopole, protože už měly na instáči připravený haštagy a nic z toho nebylo.

Ale - minulej tejden jsme zašly do cukrárny, a kdo tam neseděl? Čuřil! Celá ubulená, ksicht měla opuchlej a  barevnej jako kašpárek, a vedle u stolku seděla Procházka s tím svým, drželi se za ruce a byli úplně usmířený a chystali zase svatbu, no já vám bulela jako kráva taky! Ale štěstím! Konečně Čuřil dostala co proto!

Ještě kdyby tak chtěl přijít Pekárek. Já bych mu to přála! A jí taky, jen ať jí vidí, Čuřil proradnou.

Patří jí to!