Co se děje na poli - Pole se zmenší na max. 30 ha a skotu hrozí jatka

S těmi poli je to dobře. A ten skot? Co je na tom divného?, říkáte si. To už tak chodí, skot je na mléko a maso. Po přečtení tohohle si ale musíme položit otázku: Jak dlouho ještě? A hlavně - co potom?

Začněme od konce, ostatně v době Windows to má svou logiku. Jakási Food and Land Use Coalition, která se prý zabývá výzkumem potravin, farmaření a ekologií, podle této zprávy dospěla k závěru, že (cituji): "Celosvětové zemědělství potřebuje změnu, protože škody, které způsobují současné postupy v zemědělství jsou vyšší než cena vyprodukovaných potravin." A prý se z toho lidstvo vykroutí jen tím, že "radikálně omezili spotřebu masa a mléka". Protože - opět cituji zdroj uvedení v perexu - "k jejich produkci je třeba 83 % zemědělské půdy". Tím se prý (tentokrát parafrázuji) uvolní asi 60 % zemědělských pastvin na jiné využití a ušetří se tropické pralesy, zejména ten brazilský.

Nuže - pojďme si říci, proč se hlavně kácejí tropické pralesy. "Také cíl politiků je zvýšit spotřebu ethanolu ze současných 26,7 mld. litrů/rok na více než 47 mld. litrů v roce 2028. I přes tyto sliby místních politiků to vypadá, že Brazílie bude předním exportérem této komodity. Snaha o snižování emisí vede většinu zemí k orientaci na alternativní paliva." 

Jinými slovy - evropští ekoaktivisté si vymysleli a prosadili přimíchávání biosložek do paliv. Brazílie se toho chytla, zavětřila slušný a stálý byznys a rozhodla se produkci bioetanolu téměř zdvojnásobit. K tomu potřebuje plochy, to dá rozum. A kde je vzít? No tam, kde vždycky, vykácet kus tropického pralesa!

Přesně tak. Místo pralesa neporoste kukuřice, pšenice, tráva nebo jiné krmení pro dobytek. Poroste tam cukrová třtina, kterou zpracují na líh, dovezou k nám a nalijí nám ho do benzínu. A co na to Svědkové Grétini? Zakážou hovězí maso a mléko. Evropani to skousnou, už přece překousli ledacos. Prý se tím uvolní pastviny. Nu dobrá. pojďme se podívat, co zrušením skotu a  uvolněním pastvin získáme.

Inu - nejspíš pole pro produkci rostlin pro lidskou výživu. Čili trvalé porosty, stále zelené, zlepšující půdní strukturu a biodiverzitu (to je také jedno z čarovných slovíček ekoaktivistů - biodiverzita, pamatujte si to slovo) tím, že poskytují přirozený úkryt spoustě hmyzu a drobných živočichů, nemluvě o paletě druhů rostlinných, nahradíme monokulturami obilí (zelené cca 3 měsíce v roce, se zanedbatelným kořenovým systémem, který nezabrání erozi a neudrží vodu), případně sóji (náhražky masa, 3 měsíce v roce zelená, alespoň její kořenový systém je užitečný, luštěniny obohacují půdu o dusík), případně něčím podobným. 9 měsíců v roce bude půda holá, bez zeleného krytí, po sklizni plodin bude vysychat, rozpalovat vzduch nad ní a ten i s tou odpařenou vodou odnese vítr někam daleko...

Navíc - aby to vyrostlo, budeme muset hnojit. Ale čím? Hnojem? Nebude skot, nebude hnůj. Zeleným hnojením? Tím dodáme půdě uhlík, ale jinak nic. Nezbude než hnojit chemicky. Nebo vyfasujeme pytlíky (papírové, to dá rozum, ty jsou ekologicky odbouratelné a v životním prostředí zanechávají nepřehlédnutelnou ekologickou stopu) a budeme kadit do nich. Následně to budeme nosit na pole a vracet tam co jsme si vzali. Dobrou chuť, dobrou trefu do pytlíku, a rozpálené slunce v duši, ekologičtí aktivisté, spasitelé životního prostředí!*

Ale abych nezapomněl - vláda včera rozhodla, že protlačí přes parlament zákon, který nařídí vysévat jednu plodinu na souvislé výměře maximálně 30 hektarů. Pak musí následovat plodina jiná. Je to velký pokrok směrem k tvorbě zdravé krajiny. S hovězími nápady ekoaktivistů si to p.t. čtenářstvo jistě srovná samo.

Hezký den!

* V jedné z diskusí jsem byl upozorněn na to, že zpochybňuji nahrazení statkového hnoje zeleným hnojením. Vždyť přece to, co je v hnoji, bylo předtím v půdě, a s tím hnojem se to tam vrací. Stejně jako se zeleným hnojením.
K tomu dodávám - zelené hnojení vrací půdě to, co v ní bylo, pouze tam, kde vyrostlo a té půdě to vzalo. Zatímco krmení pro skot je sváženo i z jiných pozemků, zejména luk. Ekosystém luk se neustále obnovuje. Migrující živočichové tam zanechávají svoje exkrementy i uhynulá těla, bohaté kořeny trav získávají živiny z velké hloubky. To vše se ve stáji promění v mrvu, která pak vyzraje v hnůj. Tohle hořčice za těch pár týdnů od vysetí do zaorání opravdu nezvládne.