Co se děje na poli - místo hnojení pole dojení (2. část)

Průmyslová hnojiva. Takzvaná umělá, opak těch statkových. Obecně se má za to, že ničí půdu, život na poli i v okolí, ohrožuje vodu, snižují jakost a trvanlivost plodin. Ale je to opravdu tak?

Minule jsme si řekli, že správné hnojení je krmení půdy, nikoliv rostlin. Průmyslová hnojiva tuto zásadu ale ve velké míře porušují. Z velké části jsou určena právě pro přímou spotřebu rostlinami. A přesto to nemusí být špatně. Jak je to možné?

Do kategorie průmyslových hnojiv řadíme dva druhy hnojiv:
1) Hnojiva v přírodě se vyskytující, ale nevzniklá v důsledku zemědělské činnosti (chilský ledek, mletý vápenec a pod),
2) Hnojiva syntetická, v přírodě se nevyskytující.

Proč je vlastně třeba průmyslově hnojit? Může za to honba za výnosy. Vyšlechtěné kultivary plodin dávají několikanásobně vyšší úrodu než jejich původní přirození předci. No a když víc dávají, také si nutně musejí více vzít. To je koloběh života. 
V ten okamžik statková hnojiva nestíhají. Uvolňují živiny pomalu, v malých dávkách, často v nevhodnou dobu. A tak se jim musí pomoci. 

Průmyslová hnojiva obsahují především látky vlastní rostlinám. Takže rostliny je mají na talíři prakticky ihned. Snadno se aplikují, a to jak před setím, tak i během vegetace. V kombinaci s GPS a dálkovým průzkumem Země lze s přesností na 5 metrů určit, v které části pole je nutno dávku zvýšit a kde naopak přiškrtit. A moderní mechanizace to umí. Nezabírají zbytečně místo - dnes už se nekupují hnojiva, ale kompletní služba včetně aplikace. Takže odpadá i nutnost vlastnit mechanizaci a najímat pracovníky.

Bohužel, mají i svoje dost podstatné nevýhody. Zejména pokud se aplikují jako náhrada statkových hnojiv, nikoliv jako doplněk. Jak už víme, statková hnojiva, především hnůj, podporují tvorbu humusu, ve kterém bují půdní život. Průmyslová hnojiva ani nedodávají půdě humus, ani nepodporují půdní život. Naopak jej ničí.

Tím se roztáčí nebezpečná spirála. Méně humusu = méně přirozených živin. Ty musejí být nahrazeny průmyslovými. Ale ty se bez humusu v půdě neudrží, voda je snadno odplaví, tudíž se musejí dávat ve vyšších dávkách či kratších intervalech. To ještě více více ničí půdní život, více zamořuje vodu i okolní pozemky, snižuje obsah přirozených živin v půdě a nutí zemědělce zvyšovat dávky a zkracovat intervaly...

Suma sumárum - průmyslové hnojení samo o sobě nemusí znamenat negativní zásah do půdy či krajiny. Je ale nutné pracovat s ním velmi opatrně. Průmyslová hnojiva jsou dobrým sluhou, ale nebezpečným a zlým pánem. Bohužel, s tím, jak ubývá skotu, a navíc se jeho chov přesouvá ze stájí na pastviny, ubývá i statkového hnoje. A dvakrát bohužel, že ještě z toho mála, co zbude, jsou zemědělci schopni krmit spíše vyhnívací tanky bioplynových stanic, než půdu. 

No a pokud ještě ekofanatici omezí chov skotu, protože údajně prdí metan a způsobuje globální oteplování, nevypadá to  s naší půdou moc dobře.

A to není všechno, co samu podstatu úrodnosti půdy ohrožuje. Co to je a jak z toho ven, to si povíme příště. Tady se podívejte, že aplikace průmyslových hnojiv je dneska docela sofistikovaná činnost.