Vláda schválila zavedení Registru přestupků

Vláda tento týden schválila uvedení Registru přestupků. Registr přestupků má podchycovat tzv. bagatelní kriminalitu a má obsahovat evidenci drobných přestupků. Zdrojem by měla být evidence obcí, městské policie, inspekce a dalších orgánů, viz citovaný dokument důvodové zprávy. Cílem je podchytit delikventní chování systémově  a na opakovanou recidivu reagovat vyššími tresty: zvýšením peněžních pokut až na dvojnásobem, i postupnou klasifikaci jednání jako pokračující trestný čin.  

K zákonu byla vypracována velmi kvalitní důvodová zpráva, je k přečtění zde.

Formou citací vybírám části důvodové zprávy, které mne zaujaly.

Zákon o přestupcích, který lze považovat za základní právní předpis přestupkového práva, v současné době neupravuje centrální ani místní evidenci všech přestupků. Tato úprava není obsažena ani v jiném právním předpise.

Obce získají přístup do evidence přestupků, což zvýší informovanost správního orgánu při rozhodování o uložení adekvátní sankce za spáchaný přestupek.

...Taková úprava [míněn je registr přestupků] by ve svém důsledku mohla na pachatele opakované přestupkové delikvence působit mnohem účinněji, než nepodmíněný trest odnětí svobody, omezit jejich možnost páchání dalších přestupkových jednání, odradit je od dalšího páchání opakované drobné delikvence a přitom je sociálně nevylučovat.

Neexistence centrální evidence přestupků vede k tomu, že údaje o spáchaných přestupcích konkrétních osob nejsou úplné, díky čemuž dochází k tomu, že správní, popř. justiční orgány nemusí mít pro své rozhodování veškeré potřebné informace. S ohledem na tuto nahodilost získávání informací o přestupkové minulosti osob nedochází k volbě adekvátních sankcí, dochází k určitému „znevýhodňování“ osob, které přestupky páchají v místě svého bydliště. Toto má samozřejmě negativní dopady na vnímání efektivity správního trestání veřejností. Je evidentní, že přestupky tvoří většinu kriminality postihující občany a že často bývají „předpolím“ pro páchání závažnějších deliktů, případně i pro páchání trestné činnosti. Způsob reakce na tuto formu protiprávní činnosti má pak přímý vliv na vztah důvěry či nedůvěry občanů ve fungování a výkonnost orgánů veřejné moci a na jejich subjektivní pocit bezpečí.

Informace o přestupcích projednaných orgány místní správy ve svých správních obvodech posílají obce a kraje na základě ustanovení § 96 zákona o přestupcích, každoročně vždy ke dni 31. ledna ke zpracování Ministerstvu vnitra. Ministerstvo vnitra pak ze shromážděných údajů zpracovává „Roční výkaz o přestupcích projednaných orgány místní správy“. Z evidovaných údajů však nelze zjistit konkrétní údaje o pachatelích přestupků, evidován je pouze počet jednotlivých přestupků, způsob jejich vyřešení, souhrn uložených sankcí a uložených ochranných opatření, tzn., jedná se o údaje pouze statistického charakteru. Do evidovaných údajů dále nejsou zahrnuty přestupky projednané Policií České republiky nebo obecními policiemi ani přestupky projednané jinými správními orgány.

Výše popsaný stav neumožňuje efektivní boj s bagatelní kriminalitou. Přestože právě s bagatelní kriminalitou se běžný občan s největší pravděpodobností setká nejčastěji. Jsou to například drobné krádeže, méně závažné násilné činy apod. Tedy je to kriminalita, která se děje relativně často, ale kvůli neexistenci jednotné evidence přestupků její podstatná část uniká pozornosti a tím i možnosti účinného systémového řešení.

Bagatelní kriminalita se skládá jak z přestupků, tak z trestných činů. Zatímco trestné činy lze sledovat jednoduše na základě policejních evidencí, přestupky takto sledovat nelze, jelikož neexistuje jejich jednotná evidence. Zavedení evidence přestupků umožní účinnější sledování a potírání tohoto typu kriminality.

Má-li zřízení centrální evidence přestupků sloužit pro důsledný postih ve správním řízení, bylo by na místě evidovat všechny přestupky, popř. ty přestupky, které nejsou jinak na centrální úrovni evidovány (varianta I).

V této fázi je preferováno vytvoření centrální evidence „v minimalistické variantě“, kdy budou evidovány pouze vybrané přestupky (varianta II).

Lze však předpokládat, že pokud se evidence přestupků v navrhované podobě osvědčí, bude možné přistoupit k jejímu postupnému rozšiřování o další přestupky (například na úseku školství a výchovy mládeže), kdy se spácháním těchto přestupků zvláštní právní předpisy spojují právní důsledky (k tomu viz výše). Je možné uvažovat také o rozšíření o evidenci přestupků spočívajících v umožnění výkonu nelegální práce, jejichž centrální evidence by usnadnila řádné vedení seznamu kvalifikovaných dodavatelů podle zákona o veřejných zakázkách aj. (varianta III).

Cílem zavedení zpřísněného postihu přestupkové recidivy je zefektivnění postihu závažného protiprávního jednání, které vzhledem k opakovanosti dosahuje vyššího stupně škodlivosti, a proto je nezbytné odpovídajícím způsobem zpřísnit jeho postih. Hlavním účelem zpřísnění postihu recidivujícího přestupkového jednání je proto zefektivnění represe tam, kde ani opakovaný postih za přestupek nevedl k nápravě pachatele, resp. kde stávající prostředky správního práva nepostačují k tomu, aby byl pachatel účinně odrazen od pokračování v protiprávním jednání, resp. v jeho opakování.

Po tomto závěru je třeba určit:

-          počet opakování přestupků, které bude z hlediska zpřísnění sankce relevantní,

-          rozhodnou dobu pro přestupkovou recidivu, a

-          způsob určení zpřísněné sankce.

• Způsob zpřísnění postihu a určení zpřísněné sankce

Zpřísnění postihu lze provést několika způsoby, zvýšením jednotlivých sazeb pokut u daných přestupků (varianta I), násobením základní sazby (varianta II) a násobením základní sazby s určením dolní hranice sazby (varianta III).

Přestupky spáchané mezi tzv. osobami blízkými lze projednat pouze na návrh postižené osoby, podaný do 3 měsíců od okamžiku, kdy se navrhovatel dozvěděl o přestupku nebo o postoupení věci orgánem činným v trestním řízení.

Samotné zřízení evidence přestupků se dotkne práva na respektování soukromého života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) - viz například rozsudek M. M. proti Spojenému království z roku 2012, neboť budou evidovány osobní údaje. Legitimita evidence vychází z nutnosti dostatečně efektivní a spravedlivé ochrany společnosti před deliktním jednáním (viz důvody zřízení evidence v části 1.2. Definice problému a 1.3. Popis současného právního stavu v dané oblasti).

V návaznosti na evidenci přestupků se upravuje recidiva některých evidovaných přestupků včetně zvýšené sazby pokuty, kterou lze za opakované spáchání přestupku uložit. Zvýšená sazba pokuty představuje o cca polovinu navýšenou základní sazbu pokuty, kterou lze za přestupek uložit. Takovou úpravu považujeme za přiměřenou s ohledem na závažnost opakovaného spáchání daných přestupků a též s ohledem na konstrukci trestu v případě opětovného spáchání trestného činu podle trestního zákoníku.