Že právo využívat honitby mají, i bez souhlasu vlastníka, různé myslivecké spolky, které nevlastní ani m2 lesa a má ho automaticky i státní podnik, který les hospodářsky využívá, je zřejmým porušením ústavou zaručeného principu pokojného užívání majetku, tedy ústavních záruk nerušeného práva vlastnit majetek a využívat ho ku svému prospěchu. Socialistické principy Zákona o myslivosti daly individuálnímu právu myslivosti veřejnoprávní charakter (!!), a ač se jedná o zcela zřejmé porušení ústavních záruk vlastnictví, nechává to všechny v klidu.
Jako zcela absurdním se mi zdá právní názor NS, kterým ve sporu mezi vlastníkem lesa a mysliveckým sdružením zamítl žalobu vlastníka lesa a odůvodnil to, mimo jiné takto: " ...žalovaní tím, že na pozemcích žalobců vykonávají právo myslivosti bez souhlasu vlastníka honitby (a zejména v tom žalobce spatřoval neoprávněný zásah do svých práv), do vlastnického práva žalobce nezasahují." 
Bohužel vždy, když se dostane právo soukromé do konfliktu s právem věřejným, soudy pořád ještě automaticky dávají přednost právu veřejnému i v případech, kdy otázka, zda se jedná opravdu o veřejný zájem, je velmi sporná. A to nejenom v tomto případě.
